Jednou z oceněných prací, která získala Cenu děkanky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, je práce Zuzany Tomečkové, která se věnovala přehledu vědeckých poznatků o sexuálním zneužívání a jeho následcích. Zuzana na fakultě studovala dvouobor Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání a Anglický jazyk se zaměřením na vzdělání. Dnes pracuje v rodinném podniku, i když mimo obor.
Pro svou bakalářskou práci jste si vybrala velmi zajímavé téma. Práci jste pojmenovala Literární přehled vědeckých poznatků o sexuálním zneužívání a jeho následcích. Co je obsahem tohoto přehledu?
Řekla bych, že člověk, který má o tomto tématu alespoň základní přehled (to znamená, že ví, že něco jako sexuální zneužívání existuje), z této práce může získat nové informace, jaké na běžném internetu nezíská. V přehledu jsem se věnovala jak formám sexuálního zneužívání, tak i charakteristikám pachatelů, zneužívání na internetu, místu, kde se napadení odehrává ale i následkům tohoto jednání. Snažila jsem se tedy obsáhnout vše možné, co mě k tématu napadlo, že by nejen mě, ale i jiné mohlo zajímat, ale také to, co je nutné neopomenout.
Proč jste si pro svou bakalářskou diplomovou práci vybrala právě téma sexuálního zneužívání?
Od paní docentky Marečkové, vedoucí mé bakalářské práce, jsem dostala naprostou volnost ve výběru tématu. Věděla jsem, že se nechci zabývat ničím, čím se již zabývali mnozí přede mnou, chtěla jsem také rozšířit svoje znalosti o tématu, které bych si pak případně vybrala. S tímto tématem jsem se již dříve setkala při studiu, kdy jsem vytvářela v rámci předmětu prezentaci. Už tehdy nebylo mnoho dostupných informací, které bych mohla využít. Navíc mě to vždy táhlo k takovýmto temnějším tématům, volný čas často trávím posloucháním true crime podcastů. Moje volba tímto byla jasná.
Podařilo se Vám za Vaši práci získat Cenu děkanky na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. Čím podle Vás tato práce zaujala, proč si tu cenu vysloužila?
Myslím si, že v tom hrála roli řada faktorů. Zaprvé výběr tématu – v době, kdy jsem práci obhajovala, vyšel dokumentární film pana Klusáka V síti, který vzbudil zájem široké veřejnosti. Zadruhé to byla skladba zdrojů. Veškeré relevantní zdroje, které jsem získala z různých databází, byly v anglickém jazyce, což pro mne nebyla překážka, protože jsem studovala kombinaci Výchovy ke zdraví a Anglického jazyka. Zatřetí celkové zpracování textu. Při obhajobě si oponentka velmi pochvalovala, že práce je srozumitelná, dobře logicky poskládaná a velmi čtivá. V neposlední řadě velmi důležitým faktorem úspěchu mojí práce byla metodika. Jednalo se o pokročilé literární review, s čímž jsem se sama u jiných prací, které jsem měla možnost vidět, ještě nesetkala. Pokročilé literární review má určité metodické postupy, které jej odlišují od běžných bakalářských či jiných prací, kdy autor v teoretické části použije články, které si sám o sobě dohledá, ty které se mu tematicky hodí k výzkumné části. Já musela procházet podle klíčových slov velmi velké množství článků, které jsem pak třídila na relevantní a nerelevantní a postupy jsem pečlivě dokumentovala.
Jedná se například o bližší prozkoumání motivace pachatelek ke zneužívání vlastních biologických dětí či vztah mezi obětí a pachatelem, který je natolik silný, že sexuální zneužívání nemá takový dopad na psychiku oběti, jak by se dalo očekávat.
Jaké může být praktické využití Vaší práce?
Již od začátku jsem práci zamýšlela k tomu, aby byla použitelná jako souhrn dostupných informací k tématu sexuálního zneužívání a také jako průzkum toho, co už víme a na co bychom se měli zaměřit více v rámci dalších výzkumů. Jedná se například o bližší prozkoumání motivace pachatelek ke zneužívání vlastních biologických dětí či vztah mezi obětí a pachatelem, který je natolik silný, že sexuální zneužívání nemá takový dopad na psychiku oběti, jak by se dalo očekávat.
V rámci práce jste se věnovala například formám sexuálního zneužívání. Překvapil Vás jejich rozsah?
Nedalo by se říct, že přímo překvapil, spíš jsem si formy v hlavě utřídila. Co mne překvapilo, bylo spíše online zneužívání, především to, jak si agresoři připravují svoje oběti a jakým způsobem s nimi komunikují.
Podobně je tomu u míst, kde k sexuálnímu obtěžování dochází. Jak je to v tomto případě?
Všeobecně rozšířená představa, že oběť je zneužita někde v křoví v temném zákoutí parku, v temné uličce neznámým pachatelem. Přiznám se, že jsem se k této představě také klonila, ale čísla z výzkumů hovoří jasně. Nejčastějším místem tohoto činu je místo, které oběť zná, například domov nebo škola, kde na ni zaútočí pachatel, kterého také zná, například příbuzný nebo známý. V tom je to dle mého názoru na psychiku oběti nejhorší, že je takto hrubě narušeno místo, kde se cítí bezpečně. Ovšem zajímavé bylo i zjištění, že v rámci místa činu hraje roli i pohlaví dětské oběti. Dívky byly nejčastěji zneužívány ve svém domově někým, koho znaly, ale zato chlapci se častěji stávali obětí neznámého agresora a právě mimo svůj domov.
Text: Lukáš Blokša
Foto: Lukáš Blokša
Komentáře