Dnes se znovu vrátíme k předávání cen Magister optimus 2024 a k představování jednotlivých oceněných. Tuto cenu si odnesla také Veronika Růžičková z Ústavu speciálněpedagogických studií! Co ji v práci nejvíce naplňuje a inspiruje? Jak ji hodnotí naše studentky a studenti? Nejen to si můžete přečíst v dnešním rozhovoru.
Kdo je Veronika Růžičková
Odborná asistentka Ústavu speciálněpedagogických studií, speciální pedagožka tyflopedka, zraková terapeutka, instruktorka prostorové orientace.
„V mé profesní dráze mě formovalo především studium na naší alma mater (Učitelství pro 2. st. ZŠ a SPP + Učitelství NJ pro 2. st. ZŠ., DSP SPP a také Bc. studium Práva ve veřejné správě na Právnické fakultě UP.). Spojení s praxí jsem poté dosáhla díky odborným kurzům Instruktora prostorové orientace zrakově postižených a kurzu Zrakový terapeut.“
„Nyní mě formují nejen zkušenosti ze SPP praxe (zrakový terapeut, speciální pedagog v SPC, instruktor prostorové orientace), ale i řešení vědeckých projektů (IGA, TAČR, …). V posledních letech se intenzivně věnuji otázce percepce prostoru a prostorových vztahů u osob se ZP. Výsledkem je nejen řešení projektů TAČR zabývajících se danou problematikou, ale zejména jejich výstupy, které znamenají nejen vědecký posun, ale uplatňují se i v praxi a jichž jsme společně s mými skvělými kolegy dosáhli.“
„V budoucnu bych ráda i nadále propojovala teorii s praxí, výuku s výzkumem, vědecké aktivity s praktickými zkušenostmi.“
Vlastní pedagogická reflexe
„Věda, výzkum, výuka. Tři aktivity, které provází nás akademické pracovníky profesním životem. Tři aktivity, které by měly jít ruku v ruce. Tři aktivity, které se v ideálním případě prolínají a vzájemně se obohacují. Proto ani jednu z aktivit nelze upřednostnit a ani jednu z nich nelze vynechat. Ve výuce se vždy snažím uplatnit zkušenosti z výzkumu, ale i mých dalších odborných aktivit, prolnout teorii s praxí, ukázat, že to, co studentům předávám, dává smysl. Učila jsem se od nejlepších a přála bych si, aby to samé mohli jednou říct mí studenti. V mé pedagogické práci často záměrně využívám to, co jsem se naučila od svých skvělých pedagogů – od střední školy, až po ty na vysoké. Byla bych ráda, kdyby toto mohli říct i mí/é studenti/ky.“
„Když jsem si poprvé stoupla před „katedru“, bylo to pro mě srovnatelné s přípravou na dlouhou túru – poctivá příprava, silná vnitřní motivace, touha uspět, zároveň obava, snaha dostat ze sebe to nejlepší, radost z kooperace… A toho se držím dodnes.“
„Vrátím-li se na začátek – výuka je plnohodnotnou součástí práce nás akademiků, a jako takovou ji chci precizovat, neustále se v ní zlepšovat a spoluutvářet tak kvalitní budoucí pedagogy. Proto si vždy budu hájit empatický, individuální a vstřícný přístup ke studentům/studentkám, k jejich přáním, možnostem i limitům. Moje výuka je úzce spojená s mou praxí zrakového terapeuta a pracovníka SPC, to jsou devizy, které se snažím do výuky implementovat, předat nejen teoretické poznatky, ale i praktické zkušenosti, které mohou studentům otevřít oči, rozšířit obzory a umožnit další pedagogický růst. Klíčem k dobré výuce je pro mě opravdovost – být sám sebou, nic nepředstírat, umět přiznat chybu a nechat se klidně i poučit. A toho se držím. V mé výuce nesmí kromě odborných faktů chybět ani humor (ten můj je většinou černý), odlehčená atmosféra a upřímnost. Jen tak můžu jako pedagog skutečně předávat to, co znám, umím, na čem pracuji. Ráda studenty/studentky nadchnu nejen pro jednotlivá témata, ale také pro spolupráci na projektové činnosti a dalších odborných aktivitách. Stáváme se pak týmem a oni/ony, součástí inovací, součástí pokroku (i malého😊) a třeba i přáteli a lidmi, kteří se setkávají i po ukončení studentského stavu. Ráda pro ně, a tím i sebe, otevírám nové obzory a oni mi to svou kreativitou často vrací. Vážím si každého zapálené/ho studentky/a, studentů, kteří mají svůj názor, nebojí se ptát, diskutovat, poslouchat i naslouchat.“
„V rámci pedagogické činnosti je pro mě právě možnost výměny názorů a zkušeností ta nejdůležitější. V každé hodině dávám prostor pro dotazy k tématu, hodně často se poté dostáváme k tématům jiným, dalším a díky tomu často některá témata probíráme déle, než mám v plánu. I přesto, nebo možná právě proto, jsem za každou takovou odchylku, odbočku velmi ráda. Je totiž důkazem zaujetí – mého i mých posluchačů.“
„Při psaní této reflexe mám možnost zamýšlet se nad tím, co mě ve výuce těší, formuje, či na co ráda vzpomínám. Takových vzpomínek mám nespočet, od prvního setkání s výjimečnou skupinou studentů Komunikačních technik před více než 15 lety, přes ty studenty a studentky, kterým jsem vedla práci a trávili jsme společné intenzivní netrpělivé chvíle před odevzdáním práce, až po současnost, ze které pochází moje nečerstvější vzpomínky.
„Jsem ráda za každý úsměv na chodbě, který mi zvedne náladu, za každý úsměv, který mě provází, když vcházím do místnosti a říká mi, že následujících pár desítek minut nebude zbytečných, i za to, když se povede nadchnout skupinu studentek tyflopedie, které se ve svém volném čase vypraví na dobrovolnou exkurzi speciálněpedagogického zařízení.“
Oblíbená vzpomínka z poslední doby se však vztahuje k mé pedagogické práci jen částečně, neboť je doprovázena diagnostickým a pedagogickým začátkem kariéry jedné 6leté slečny s těžkým sluchovým postižením. Maminka holčičky E. je studentkou speciální pedagogiky a společně si přicházíme do života cca 3 roky. Když mě oslovila, zda bych se nemohla podívat na E. z hlediska diagnostického, navrhla jsem, že udělám přestávku studentům a přiběhnu. Ale sama maminka řekla, že pokud to nebude vadit, můžeme na E. diagnostiku zrakových funkcí ukázat přímo ve výuce – no, ukázala jsem nejen diagnostiku zrakových vad, jednotlivé testy, i sama E. se rozhodla, že ač je skvělým figurantem, vyzkouší si i roli učitele – toho, který je součástí demonstrace testových metod, ale který dokáže i vysvětlit, k čemu který test slouží (ano zeptala se dopředu😊), jak fungují sluchadla, i v čem je lepší kochleární implantát oproti sluchadlu. Já se tak z pozice pedagoga dostala do krásné role toho, kdo se učí novým věcem a přihlíží tomu, jak někdo zapálený pro danou věc umí dále předávat zkušenosti a znalosti, které se možná i díky setkání se mnou naučil.“
„Mám to štěstí, že dělám práci, která mě naplňuje. Bez výuky by tomu tak nebylo. Působení na Pedagogické fakultě, kooperace s mými kolegy, studenty a studentkami je pro mě nejen zdrojem energie, uspokojením z odvedené práce, je i místem cenných setkání a místem, kde se já sama učím. Nominace na cenu Magister optimus pro mě byla velkým překvapením, ještě větší radostí, a je důkazem, že má setkávání se studenty jsou cenná oboustranně, což je obrovské zadostiučinění a zpětnovazební informace.“
… Oceňuji její milou a klidnou povahu, zapálenost pro výuku a vstřícný individuální přístup…
Z nominačních textů aneb jak to vidí studenti a studentky PdF UP:
Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:
„Její vstřícný pedagogický přístup, individuální jednání se studenty, ochotu všem pomáhat a snahu předat nám co nejvíce ze svých zkušeností, milou a klidnou povahu, zapálenost pro výuku a různá témata, propojování aktuálních poznatků se speciálněpedagogickými tématy, uvádění příkladů ze své osobní praxe i se všemi podrobnostmi.“ Studentka si nepřeje zveřejnit
Uveďte, alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:
„Paní doktorka nám zasílala rozšiřující materiály, a i když to bylo v rámci jejího volného času, nejednou s námi trávila čas mimo výuku debatou ohledně státních závěrečných zkoušek, objasňovala nejasnosti, doplňovala další informace a snažila se nám co nejvíce pomoct, abychom měli nejen dostatečnou průpravu na zkoušky, ale také rozhled v oblasti tyflopedie a dalších disciplín speciální pedagogiky. Ukazuje tím, jak se stará o blaho svých studentů a zároveň se snaží individuálně všem pomoct, z čehož by si budoucí pedagogové mohli vzít příklad.“ Studentka si nepřeje zveřejnit
Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:
„Její příklady ze speciálněpedagogické praxe mi daly upřímný vhled do problematiky, zároveň mi předala pozitivní přístup k tyflopedii a obecně práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Její práce je inspirativní, stejně tak její znalosti z mnoha odvětví pedagogiky. Myslím, že bychom se paní doktorkou měli všichni inspirovat minimálně při individuální práci s dětmi či dospělými jejím pozitivním přístupem.“ Studentka si nepřeje zveřejnit
Zpracováno redakcí U21
Comments