Dnešní poněkud neobvyklý text věnuje naše bloggerka Kristýna Mariáková všem neslyšícím, kteří balancují mezi několika světy každý den. Jak sama říká, vaše síla nezávisí na vztahovosti k určité skupině. Vaše síla je uvnitř vás a roste každou interakcí!
Jsem člověk na baterky,
mám totiž uši se sluchátky.
Jsem cizinec ve svý zemi,
nikdy se to nezmění.
Jsem nevyhraněný typ osobnosti.
Nikomu nejsem dosti.
Pro neslyšící slyším až moc,
Od slyšících potřebuji do-pomoc.
Jsem tvoje telekomunikační škola,
a tester naší společné trpělivosti,
tohle tempo hlasu mi radost nedělá,
zdůrazňuju postý tobě a jiný bytosti.
Jsem jak hlavolam,
který někdy ostatní odhání.
Oční kontakt, znakový jazyk, titulky, přepis a odezírání.
Kolik toho ona potřebuje, jestli to nepřehání?
Jsem jak vadný reproduktor, zatímco ty jsi
dirigent našeho rozhovoru.
Jsem producent upřesňujících otázek, zatímco ty svými reakcemi lámeš mou důvěru.
Jsem neustálá otázka cos říkal,
a ty odpověď vždyť jsem ti odpovídal.
Jsem čtečka tvých emocí,
a průvan ve verbální moci.
Jsem led, co pomalu taje,
když zjistím, jak dobře s tebou mi je.
Jsem také častá oběť audismu
a jiných dalších rasismů.
Jsem automatický střed pozornosti, a taky
symbol zbytečné výjimečnosti.
Jsem bojovnice,
ve tmě mi prosím zapal svíce.
Abych tě viděla více.
Tvoje rty jsou brána do naší zpovědnice.
Audio všude, neticho nikde.
Telefonická společnost, akustický smog.
Čím dál víc uší si píše svůj epilog.
Decibely jsou příliš vysoké.
Řeči páté přes deváté.
Říše hlasů.
Jak mám proniknout do těchto tajů?
Samé nějaké věty. Shluky slov.
Odezírám jak o závod.
Nestíhám. Haló? Cos říkal?
Tohle nevede nikam.
Potřebuju titulky, nejsou všude.
Jsem tak věčný občan 2. kategorie
Neznám všechny filmy mojí vlasti.
Jsem tak zahnána do nekulturní pasti.
Ticho je velké podle toho, s kým se sejdu
kdo mě poníží či sníží,
nebo naopak vztáhne k sobě, pochopí
a na mou vlnu se naladí.
Jsou to jen uši,
řekněte mi, proč
vůbec (vás) tolik ruší?!
Kristýna Mariáková
Comments