Přinášíme vám první část bloggerského debutu našeho studenta Miroslava Jurička. V tomto příspěvku se Miroslav podělil o své zážitky z výletu na Ukrajinu, kam se stihl podívat ještě před začátkem války, konkrétně v září minulého roku.
Dne 6. září 2021 jsme společně s kamarády Filipem a Ondrou vyrazili na menší výlet do Kyjeva. Když jsme tuto myšlenku řekli našim kamarádům, někteří si klepali na čelo, jiní si říkali, to bude a my z toho měli legraci. Říkali jsme si, že konečně zažijeme ten pocit „být jako západní cestovatel“. Koupili jsme si letenky, tou dobou létal WizzAir z Pardubic přímo na městské letiště Kyjev Zhuliany. Cena této letenky s malým palubním zavazadlem byla cca 800 korun, což je vzhledem k cestě cca 1,5 hodiny letadlem přijatelná cena. Na letiště do Pardubic jsme se vydali vlakem RegioJetu, ale k naší smůle byla volná jenom Business třída – takže když už vyrazit, tak v plné parádě. Přivítání ve vlaku ve formě Bohemia sektu bylo velice příjemné. Letiště v Pardubicích je celkem spádné a jezdí tam každých 15 minut autobus číslo 90, který jezdí přímo z vlakového nádraží. Po příchodu do terminálu a kontrole jsme měli ještě více než hodinu do odletu. Vzhledem k nízké vytíženosti letiště a cestování bez odbaveného zavazadla si myslím, že dorazit hodinu a půl před odletem je naprosto v pořádku. Letiště Pardubice je malé regionální letiště, tudíž jste po kontrole jenom pár kroků od letadla.
Jelikož je Ukrajina země bez vízového styku do 90 dnů, čeká vás na letišti v Pardubicích i v Kyjevě klasická pasová kontrola. V Kyjevě probíhá v takové malé budce, ve které jsou odbavovány rovněž domácí lety. Když jsme k ní přicházeli, mysleli jsme si, že nás už svět nikdy nespatří. Budova zvenku vypadala jako garáž. Po příchodu do „garáže“ vás ale čekají klasické koridory, kde máte přepážku pro obyvatele Ukrajiny, pro držitele EU pasů. Po příchodu k onomu okénku vám celník zkontroluje potřebné doklady, což je právě pas, do kterého dostanete razítko, a v době covidu potvrzení o očkování a cestovní pojištění. Poté vám je již Ukrajina zcela otevřená. Navzdory tomu, co jsem slyšel o dění na pozemních hranicích, se neobjevila žádná korupce a nikdo nám nedělal nepříjemnosti.
První nás čekala cesta z letiště na ubytování. Říkali jsme si, že bychom první den mohli rovnou do leteckého muzea Olega Antonova, které je situováno relativně kousek od letiště, takže se tam dá dojít pěšky. K naší velké smůle bylo ale v pondělí zavřeno, takže nás čekala pěší cesta na nejbližší zastávku metra, která byla již ale mnohem dále než z letiště. Po této cestě jsme viděli všechno možné i nemožné, krásný kampus v kontrastu s cestou, kterou bych přirovnal k polničce. Naštěstí jsem měl ale stažené offline mapy od Seznamu, které nám skvěle posloužily pro orientaci a navigaci. První, co bylo velice odlišné od systému metra, na který jsem zvyklý například z Prahy, je, že si musíte před každou jízdou koupit lístek, který poté vložíte do validátoru a přes turniket projdete k nástupišti. Po příjezdu na ubytování nás čekala klasická formalita ve formě check-inu na ubytování. Během toho si náš vysokoškolák Fila zapisoval předměty ve škole, Ondra už domlouval naši průvodkyni Darju, která za námi dojela z nedalekého Irpinu.
Po vybalení zavazadel jsme vyrazili do města. Darja nás vzala na většinu hlavních památek po městě. Mezi ně bych zařadil náměstí Majdan, odkud jsme zamířili na Oblouk přátelství. Odtud můžete pozorovat krásy Kyjeva, výhled na řeku Dnipro, která dělí Kyjev na dvě části. Zde na nás čekalo první příjemné překvapení. Byl zde fotograf, který se nás zeptal, jestli si nás může vyfotit. Udělal pár snímků, na chvíli odběhl a poté přinesl papír, který vypadal jako titulní stránka nějakých novin, ve kterém byla naše fotka. Pěkný suvenýr, který byl ještě ke všemu zadarmo. Poté jsme pokračovali krásným parkem k chrámu sv. Michala. Odtud vede lanovka dolů k břehu řeky Dnipro. Avšak my jsme zvolili variantu pěšmo, abychom mohli obdivovat krásy místního parku, který byl plný jírovců. Květ tohoto stromu je symbolem Kyjeva, což asi bude důvod, proč je vidět téměř na každém kroku. Odtud pomalu míříme ke břehu řeky Dnipro přes Náměstí smluv, na kterém je obrovské ruské kolo. Jakožto turisté jsme si tu příležitost nenechali ujít. Vstupné na toto kolo bylo, tuším, 100 hřiven, takže to nebylo ani dražší než ruské kolo v Olomouci na zimních trzích. Výhledy z něj však byly mnohem krásnější a umocněné krásným západem slunce. Jelikož se již náš čas blížil ke konci, rozhodli jsme se pro návrat zpět na ubytování, opět jak jinak než metrem, které se pyšní světovým unikátem, k tomu ale až druhý den.
Miroslav Juriček
Pokračování v 2. části
Comments