Znáte Hovory (be)z karantény? V rámci tohoto cyklu rozhovorů Honza požádal své „parťáky“, aby mu odpověděli na tři otázky k tématu učitelství. V dalším díle této ankety se podíváme, jak na otázky týkající se učitelství odpověděla Ingeborg Fialová-Fürst, česká germanistka, věnující se především expresionismu, pražské a moravské německy psané literatuře a německému romantismu.
Když se řekne „učitel“, jaká první asociace Vám vytane na mysli a proč?
Důvěra. Učitel je někdo, komu důvěřuji, že mě chce něco naučit, že mi rád věnuje svůj čas a energii, že mi chce předat to nejlepší, co v něm je. Že mě naopak nechce a nebude šikanovat, posmívat se mi, ponižovat mě, jakkoli mě podvádět. Ideálnímu učiteli důvěřuji natolik, že mu ráda svěřím i své soukromé radosti a starosti.
Na které učitele vzpomínáte a proč?
Na některé učitele z ostrovského gymnázia (jako na svého třídního, olomouckého absolventa Josefa Vyroubala) vzpomínám ráda proto, že jaksi dotvářeli úžasnou, bujarou, neopakovatelnou atmosféru středoškolských studií, na jiné (češtináře Pražmu, historika Kutílka) vzpomínám ráda proto, že z nich vyzařovalo jakési fluidum humanitní vzdělanosti, a na učitele přírodovědných oborů (chemikářku Zapletalovou, matematika Šafránka) vzpomínám ráda proto, že neokázale reprezentovali a předávali svou nezpochybnitelnou odbornost.
Středoškolský učitel by měl mít vysokou nezpochybnitelnou odbornost a s ní spojenou schopnost předávat své znalosti srozumitelně svým studentům, dále jistou zábavnost, snad komediantství, díky kterému by své žáky uměl nadchnout pro obor či učení obecně jako celoživotní zábavnou aktivitu.
Učitele s velkým U, kteří mě ovlivnili na celý život, jsem ovšem potkala až na vysoké škole, na Univerzitě Palackého. Opravdové univerzitní mistry ovládající do netušených hloubek a šířek svůj obor, dedikované svému oboru a přitom neuzavřené ve slonovinové věži humanitní vzdělanosti, nýbrž otevřené – byť kriticky – současnému světu, lucidní v myšlení a pevné a statečné v morálních zásadách a postojích, kteří duší mladého člověka hýbají už jenom tím, že jsou mu nablízku. Lucy Topolská, Ludvík Václavek, Miroslav Komárek.
Které vlastnosti by, podle Vás, měl mít každý učitel a proč?
Mluvíme-li o gymnaziálním/středoškolském učiteli, pak:
vysokou nezpochybnitelnou odbornost a s ní spojenou schopnost předávat své znalosti (zejména pak jejich souvislosti, kontexty, z nich vyplývající další souvislosti) srozumitelně svým studentům,
chuť učit, jistou zábavnost, snad komediantství, díky kterému by své žáky uměl nadchnout pro obor či učení obecně jako celoživotní zábavnou aktivitu,
zájem o žáky, snad dokonce jistou lásku k nim, byť jsou to – zvláště v jistém věku – neovladatelní a odporní sígři.
Comments