O své zážitky, postřehy a dojmy, které načerpala během náslechové a asistentské praxe v bakalářském studiu, se tentokrát podělila studentka Veronika Bartesová. Svoji praxi sice absolvovala z oboru geografie, který studuje na PřF, mnohé otázky a dojmy jsou ale společné studentům napříč učitelskými obory a fakultami.
Pro praxi jsem si zvolila gymnázium, kde jsem sama studovala. Na škole se mi pracovalo velmi dobře. Výhodou bylo, že jsem se účastnila hodin u své bývalé učitelky; navzájem jsme se již znaly, a komunikace tak probíhala v přátelském duchu. Nebála jsem se na cokoli zeptat. Pro první kontakt budoucího učitele s výukou jsou známí lidé i prostředí jistě vhodnější. 😊
Z informací od přátel, kteří již učitelskou profesi vykonávají, i podle vzpomínek na svá studentská léta na ZŠ a SŠ se domnívám, že jednou z nejtěžších výzev nejen začínajícího učitele je vybudovat si mezi žáky autoritu, respekt (samozřejmě zdravou autoritu, nechci, aby ze mě měli žáci noční můry). Dále také používat takové metody, abych docílila toho, že žáci budou koncentrováni na výuku a nebudou se rozptylovat jinými činnostmi (hovory se spolužáky, používání mobilu). Rozhodla jsem se proto zaměřit svůj akční výzkum v rámci náslechové praxe na pozornost žáků při hodinách. Proč žáci ztrácejí pozornost? Jak se ztráta pozornosti projevuje? Do jaké míry je na vině učitel? Jak se dá tato situace řešit?
Ztráta pozornosti je normální jev. Stává se to každému z nás. Nejčastěji je ovlivněna nezájmem o probírané téma, přetížením, nebo potřebou na sebe z nějakého důvodu upozornit. Problém nastává, když žáci svým chováním ruší ostatní a negativně ovlivňují průběh výuky.
Jistě je žádoucí a nezbytné, aby měl pedagog výborné znalosti ve svém oboru, ale je rovněž důležité, aby uměl vědomosti žákům předat, zvolil vhodné metody a přizpůsobil výklad jejich věku a schopnostem. Vyvarovat se složitým formulacím, nadměrnému používání termínů, nepřiměřeným nárokům na žáky. Pokud se tak neděje, žáci snadno na předmět rezignují, snáze ztrácí pozornost i motivaci. Opačným případem je učitel, který ve svém předmětu tápe, neumí látku vysvětlit. Efekt je ovšem stejný, žáci nedávají pozor a vyrušují.
Ztráta pozornosti je normální jev. Stává se to každému z nás. Problém nastává, když žáci svým chováním ruší ostatní a negativně ovlivňují průběh výuky.
Během pozorování jsem si všimla, že nejvíce žáky zaujaly pasáže, kdy učitelka obohatila výuku vlastními zážitky z cest nebo pohledy na aktuální dění. Na její výklad rádi navázali svými postřehy i žáci a zapojili se do debaty. Jsem toho názoru, že v zeměpisu je důležitý obecný přehled, který tímto žáci získávají, proto tyto aktivity hodnotím jako velmi přínosné. Často také odkazovala na filmy, videa, články, které se týkají probíraného tématu. Právě debaty nad aktuálním děním nebo odkazování k jiným zdrojům informací lze uplatnit i v jiných předmětech.
Co se týká používání mobilních telefonů, pokud je to nutné, žáci musí položit svůj mobilní telefon na kraj lavice displejem dolů, díky čemuž má učitel přehled o mobilních telefonech žáků. Myslím si, že je to vhodný a efektivní způsob, jak omezit jejich používání. Telefony učitel žákům neodebírá, nijak s nimi nemanipuluje, přesto o nich má přehled.
V rámci asistentské praxe jsem si vyzkoušela nejen mikrovýstupy, ale i vedení větší části hodin. Za tuto zkušenost jsem byla velmi vděčná, protože jsem si uvědomila své slabiny. Při výstupech v hodině jsem na sobě pociťovala nervozitu. Zjistila jsem, že formulovat své myšlenky a předávat je dál žákům je složitější, než jsem si myslela. Nevěřila bych, že bude tak obtížné slovně interpretovat teoretické znalosti. Stát před žáky a snažit se jim něco vysvětlit je jiné než u ústní zkoušky na VŠ, kde zkoušející problematiku ovládá. Žáci častokrát potřebují pohled z různých úhlů, vysvětlit různými slovy a na odlišných příkladech, aby danou věc pochopili. Občas jsem se zasekla, zamotala se do výkladu, spletla.
Geografie je předmět, kde je hodně prostoru pro diskusi a žáci se k tématům rádi vyjadřují. Například při výkladu tématu pedosféra jsem ztrácela jejich pozornost, ovšem když jsem se zeptala, kde bydlí a jaké vlastnosti má půda na zahradě u jejich domu (abychom mohli určit půdní typ, druh) „probrali se“ a začali spolupracovat.
Stát před žáky a snažit se jim něco vysvětlit je jiné než u ústní zkoušky na VŠ, kde zkoušející problematiku ovládá. Žáci častokrát potřebují pohled z různých úhlů, vysvětlit různými slovy a na odlišných příkladech, aby danou věc pochopili.
Ráda bych zmínila ještě jednu často probíranou otázku, která je aktuální napříč obory: CHYBA. Nebojte se jako učitelé přiznat chybu. Chybovat je lidské, ani učitel neví všechno (byť si to bohužel spousta lidí myslí). V tomto mi moje učitelka otevřela oči. Pokud v hodině udělala chybu, nebo neznala odpověď na otázku žáků, slíbila jim, že do příště odpověď zjistí a vyzvala žáky, aby se nad danou otázkou rovněž zamysleli, a příště na toto téma mohou diskutovat. Pokud byl dostatek času, dovolila žákům najít odpověď ihned na internetu – žáci se rádi zapojili. Kdo by nechtěl poučit učitele, že? 😊 Učili tím vlastně i sami sebe… A samozřejmě nevytvářejte prostředí, kde se budou žáci bát udělat chybu. Chyby nás posouvají dál.
V průběhu praxe jsem se zamýšlela nad otázkou, jak být dobrým učitelem. Jak si získat zdravou autoritu a pořádek ve třídě, jak být spravedlivý, jak moc žákům ustupovat, když budou chtít například odložit písemku, jak řešit odhalené taháky při písemkách a mnoho dalšího.
Učitelem bych chtěla být proto, že toto povolání vnímám jako poslání. Také bych chtěla v žácích vzbudit zájem o daný předmět, aby na hodiny chodili rádi a hlavně si odnesli vědomosti, které jim zůstanou na celý život. Chtěla bych učit i proto, abych se mohla vyvarovat chybám, které jsem vytýkala některým svým vyučujícím na ZŠ i SŠ. Pokusit se dělat toto povolání jinak a hlavně lépe.
Bude to chtít na sobě ještě hodně pracovat, zdokonalit komunikaci, zvýšit sebevědomí. Praxí jsem přišla o pár iluzí, ale neztratila jsem odhodlání.
Přeji všem praxe, které vás neodradí, ale motivují a hodně chuti a sil do učitelské profese.
Veronika Bartesová, PřF UPOL
Comments