Je tu první článek našich nových bloggerek a studentek Johany Handlířové a Michaely Žiškové. Johana s Michaelou v současné době poznávají společnost a školství ve Finsku v rámci programu Erasmus+ a o své zážitky se rozhodly podělit na svém blogu!
„Tento rok se zase změnilo kurikulum, za těch 10 let, co učím, už po třetí. Přitom se jedná pouze o strukturní opravy, obsah zůstává pořád stejný. Někteří mají pocit, že se musí střední škola podobat té vysoké, a tak máme moduly místo kurzů a kredity místo pointů. Ve skutečnosti se vůbec nic nemění, jenom učitelé mají více práce s přepisováním.”
Kdybych se vás zeptala, kdo je autorem této citace, asi byste ani na chvilku nezaváhali. Napadlo by vás však, že to byl postesk učitele z Finska? Přesněji učitelky Evy, která se společně se svými studenty zabývala čtením anglického článku “My pronouns are they/them”. Ve třídě bylo asi 15 žáků, několik dívek s hidžábem, chlapec na vozíku měl po ruce asistenta, ale během hodiny jej téměř nepotřeboval. Domácím úkolem bylo nastudovat si text o tom, jak se s tématem gender queer vypořádává anglická gramatika. Všichni před sebou měli laptop a společně s učitelkou Evou procházeli problematická místa v jednotlivých cvičeních.
„Ty notebooky jsou vaše?” zeptaly jsme se slečen sedících za námi. „Jojo, dostaly jsme je od školy minulý rok, můžeme si je brát i domů a normálně je používat.” Na této škole podobné našemu gymnáziu se rozhodli, že ve většině předmětů budou využívat elektronické učebnice a doba pandemie jejich vizi uspíšila. Žáci si už nemusí kupovat ty drahé a papírové. Pokud se učitel rozhodne pro učebnice finských nakladatelství (např. Otava), má možnost využívat jejich elektronickou verzi na webových stránkách, na účtu vyučujícího se pak objevují výsledky, odpovědi a posuny jednotlivých žáků. Všechno se automaticky propojí, učitel nemusí opravovat a ani vést klasifikační záznamy. Stačí jeden klik a zbytek za něj udělají technologie. On pak může veškerou pozornost věnovat svým žákům. Tak jako Eva, která v rychlosti zanalyzovala jejich výsledky a vydala se na průzkum po třídě, přesně věděla, ke komu zajít. Pokud potřeboval někdo poradit, většinou se zeptal spolužáka, nebo se přihlásil.
Pokud se učitel rozhodne pro učebnice finských nakladatelství, má možnost využívat jejich elektronickou verzi na webových stránkách, na účtu vyučujícího se pak objevují výsledky, odpovědi a posuny jednotlivých žáků. Všechno se automaticky propojí, učitel nemusí opravovat a ani vést klasifikační záznamy.
Testy zde probíhají tak, že učitelé rozdají studentům speciální flashky, které vypnou všechny ostatní programy v počítači, člověk se pak může soustředit a zároveň si zvykne na způsob, jakým bude plnit závěrečnou zkoušku, která už bude v celém Finsku probíhat jenom elektronicky. Jednu takovou hodinu jsme viděly, jelikož zrovna byly vypsané termíny ke splnění prvních modulů. Učitel přišel do třídy s plastovým košíkem, ve kterém bylo deset bílých USB disků, přítomní si pro ně zašli a začali v tichosti pracovat. Pár jich zůstalo na dně, ty si vyzvedli studenti, co se dostavili později. Jakmile byly všechny flashky rozdány a zapojeny v laptopech, učitel odešel, už ho tam nebylo potřeba. Vrátil se až ve chvíli, kdy byl čas test odevzdat.
V další hodině angličtiny pracovali žáci ve skupinkách, navzájem si prezentovali své projekty. Někteří se přesunuli na chodbu, jiní zůstali ve třídě. Seděli v kruhu a polohlasem představovali svou práci. Zastřešující téma bylo SUSTAINABILITY, tedy UDRŽITELNOST, na niž si Finové opravdu potrpí. Učitelka Nurmi, která zde vyučuje angličtinu a švédštinu (tu mají všichni ve Finsku od šesté třídy povinnou), promítla na tabuli otázky, které pro ně byly vodítkem k jejich sebehodnocení. Žáci se zamýšleli nad tím, proč si své téma vybrali, zda dokázali vystihnout jeho podstatu a dodrželi požadovanou strukturu, jestli mluvili jasně a zřetelně, jaký měli feedback od svých spolužáků a na čem musí do příště ještě zapracovat.
Nurmi nám vysvětlila, že na finských středních školách nenajdeme klasické třídy rozdělené po ročnících, studenti se zapisují na jednotlivé kurzy, z nichž některé jako třeba finština, švédština a matematika jsou povinné a další jsou volitelné. Díky tomu mají možnost se profilovat už v prváku v přírodovědných, či humanitních oborech. Řídí se učebním plánem, v němž jsou vyznačeny doporučené předměty. Jejich úkolem je za tři roky nasbírat určitý počet kreditů, aby mohli absolvovat závěrečnou zkoušku, která je v mnohém podobná naší maturitě. Je rozdělena na dvě části (podzimní a jarní), aby měli absolventi posledního ročníku čas a klid na přípravu. Výsledky jsou pro ně zásadní, jelikož se od nich odvíjí přijetí na vysokou školu. Potom můžou hrdě nosit bílou kapitánskou čepici, která je znakem každého úspěšného absolventa.
Postesk Evy nad finským středoškolským systém jsem zprvu nechápala, jak si může učitel ve Finsku stěžovat? Možná, že jsme si finské školství příliš zidealizovali a připadá nám vzdálené a nedosažitelné. Z pohledu Finů má totiž spoustu chyb a naše nadšení mnohdy nechápou. Při našem podrobném zkoumání zjišťujeme, že se zdejší školství vypořádává s mnoha podobnými problémy jako u nás, ale stále zde najdeme spoustu věcí, kterými se můžeme inspirovat. Ať už to jsou e-učebnice, kreditový systém volitelných předmětů na SŠ, nebo neustálé hledání nových a lepších cest.
Johana Handlířová
Comments