Redakce portálu Učitel21 přináší prohlášení expertů Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci k nekvalitnímu pojetí mediální výchovy v nově navrženém Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Veřejné připomínkování pracovní podoby Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání stále probíhá (zde) do 31. května 2024. Dokument přináší celou řadu změn, ať již pozitivních, tak (přinejmenším) problematických. Nejen problematickým aspektům navrženého kurikula budeme na portále U21 věnovat pozornost s cílem otevřít veřejnou debatu a přispět k veřejné konzultaci nového kurikula. Chceme napomoci tomu, aby byl stěžejní dokument českého školství napsán kvalitně, přehledně, logicky, aby neopomíjel důležitá témata dnešního světa a aby pozitivně ovlivnil budoucnost českého školství.
Vystoupení Dominika Voráče na konferenci Jaké chceme kurikulum pro 21. století?; foto Alžběta Gregorová
Vážení tvůrci nové revize RVP ZV,
rádi bychom vznesli několik připomínek/podnětů, které jsou spojeny s problematikou implementace mediální výchovy do jednotlivých vzdělávacích oblastí, kompetencí a gramotností.
Úvodem je třeba říci, že oceňujeme snahu inovovat aktuální vzdělávací kurikulum a proměnit jej do moderní a funkční podoby, se kterou se pedagogové základních a středních škol z velké části ztotožní a budou schopni jej uvádět do praxe. Bohužel s vámi musíme sdílet své obavy, že tato vize nebude z velké části pedagogy naplněna.
Obsah RVP ZV je natolik obecný a nekonkrétní, že bude především pro začínající učitele téměř nemožné identifikovat konkrétní učivo, které přísluší k deklarovaným kompetencím či uzlovým bodům, které jsou často pojaty velmi komplexně.
Tato obecnost nemusí být problémem pro většinu tradičních vzdělávacích oborů, neboť v nich existují aprobovaní učitelé, kteří mají kompetence k tomu, aby si z obecného obsahu dokázali vyvodit konkrétní učivo. To však není ale případ mediální výchovy, u které neexistují aprobovaní učitelé. Průzkum Jednoho světa na školách například odhalil, že jednou z hlavních bariér je nejistota jednotlivých vyučujících v oblasti mediální výchovy.[1]
Zánik průřezového tématu mediální výchova považujeme za krok zpět, který zhorší mediální gramotnost v České republice.
I přesto, že v nynějších rámcových vzdělávacích programech je mediální výchova průřezovým tématem, je podle expertů a organizací zabývajících se tímto tématem ve vzdělávání opomíjena.[2] Proto zánik tohoto průřezového tématu považujeme za značný krok zpět, který stav mediálního vzdělávání v České republice nejen nezlepší, ale může být dokonce i krokem zpět.
Mediální výchova je do nové revize integrována fragmentovaně a nesystematicky, zánikem samostatného průřezového tématu, které dokázalo alespoň částečně zprůhlednit a systematizovat toto důležité téma, došlo k situaci, že sice v některých vzdělávacích oblastech/oborech byla mediální výchova posílena (např. Jazyk a jazyková komunikace sice s mediálními tématy pracuje, ale značně omezeně a všeobecně), ve většině ostatních byla ale zcela či částečně potlačena. Nové RVP taktéž vůbec nepracuje s koncepty DigComp či DigCompEdu, které se věnují digitálním kompetencím žáků/pedagogů - včetně mediální gramotnosti, aktivní využívání digitálních technologií je v rámci nového RVP poměrně potlačeno.
Pozůstatek původně průřezového tématu – tematický okruh „Život s médii“, je popsán extrémně obecně – uzlové body vázané k tomuto okruhu jsou velmi široké a nekonkrétní, např. uzel PTS-ZSM-000-ZV9-001 rozezná a vysvětlí, jak se konkrétní mediální sdělení snaží ovlivnit vnímání společensky významného tématu je v podstatě nesplnitelný a zahrnuje celou řadu dovedností, znalostí a kompetencí, o kterých se ale v okruhu hovoří jen okrajově.
V povinné části RVP zcela absentují v současnosti naprosto klíčová témata spojená s mediální výchovou a digitálními technologiemi: umělá inteligence, sociální sítě, algoritmy sociálních sítí, problematika veřejnoprávních médií, deep fake videa, zcela absentuji klíčové dovednosti typu “dvojfázové zabezpečení účtu” či “reverzní vyhledávání”, nenajdeme zde ani rizika typu sexting či kyberšikana.
Pro srovnání, v povinné části současné revize RVP ZV najdeme: "popíše Archimédův zákon; diskutuje o příčinách a důsledcích kolonialismu, imperialismu a dekolonizace; popíše základní strukturu látek a relevantní částice při postupu z makrosvěta do mikrosvěta a uvede některé konkrétní příklady dějů, které na dané úrovni probíhají; objasní příčiny nerovnoměrného rozložení zdrojů minerálů; objasní buňky jako komplexního živého celku" apod. Tyto výstupy jsou v RVP ZV explicitně důležité, proč tedy neplatí toto také pro mediální výchovu?
Pro inspiraci uvádíme citaci ze strategického dokumentu mediálního vzdělávání pro finské školství, které vzniklo již v roce 2019 a uvádí konkrétní témata a výzvy pro mediální výchovu 21. století: „Potřeba aktualizace politiky vyplynula mimo jiné ze změn, které nastaly v mediální kultuře. V posledních letech se výrazně rozšířilo používání médií na mobilních zařízeních, sledování televizního obsahu prostřednictvím programových služeb na vyžádání a sledování herního obsahu prostřednictvím živých přenosů. Neustálý technologický pokrok, jako je umělá inteligence a algoritmy, a jeho stále cílenější využívání představuje výzvu i pro mediální výchovu.”[3]
Konkrétní připomínky:
Absence klíčových témat v uzlových bodech vzdělávacích oborů (umělá inteligence, sociální sítě, specifika nových médií jako je proměna z pasivního příjemce na aktivního tvůrce, práce s daty v ekosystému sociálních sítí, personalizace obsahu, vliv algoritmů v digitálním prostředí, veřejnoprávní média, reklama…)
Absence produktivních činností v uzlových bodech průřezového tématu Život s médii.
U uzlového bodu JJK-CJL-001-ZV9-010: využívá elektronické prostředky a informační zdroje k tvorbě textu chybí důraz na uvědomění si specifik elektronického textu (uvědomění si zodpovědnosti za šířený obsah v rámci specifik textů na internetu - rychlé šíření, utváření jazykové kultury na internetu, ohrožení nenávistnou mluvou…)
V uzlových bodech průřezového tématu Péče o well-being absentuje zmínka o digitálních technologiích, které žáci využívají denně a jejich well-being formují. Chybí zde směřování ke zdravým digitálním návykům.
Vzdělávání v oblasti médií a digitálního prostředí musí být pro Českou republiku prioritou.
Shrnutí a náměty:
Je zřejmé, že RVP je obecným dokumentem a nemůže být příliš konkrétní, dle našeho názoru by ale přesnější specifikace témat mohla vedením škol a konkrétním učitelům pomoci při tvorbě školních vzdělávacích programů. Jako krok zpět rovněž vnímáme zánik mediálního vzdělávání jakožto samostatného průřezového tématu. Dle výzkumů tráví děti jen na svých mobilních telefonech přes 4 hodiny denně; virtuální svět se tak stává nedílnou složkou života a má vliv na jejich prožívání, duševní pohodu, myšlení či názory. Je proto důležité vytvořit systematický koncept mediálního vzdělávání, který naučí děti, jak se pohybovat ve virtuálním světě.
Připouštíme, že tak, jak je napsána nová podoba RVP, by z hlediska mediálního vzdělávání mohla fungovat, ale jen za předpokladu opatření, která v sobě zahrnují výchovu aprobovaných učitelů a expertů v oblasti mediálního vzdělávání, systematickou podporu učitelů spočívajících ve vytváření metodik, vzdělávacích materiálů a plánů pro mediální vzdělávání. V případě, že by se jednalo o dokument, který by byl přílohou RVP a obsahoval by detailně popsaná témata mediální výchovy, které by mohly fungovat jako opora pro učitele k tvorbě ŠVP, pak by v současném znění mohlo RVP fungovat. Dále také jasnou deklaraci vrcholných politických představitelů, že je vzdělávání v oblasti médií a digitálního prostředí pro Českou republiku prioritou.
prof. Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.
Mgr. Dominik Voráč
Mgr. Bc. Karolína Ziburová
doc. PhDr. René Szotkowski, Ph.D.
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Prohlášení podpořil Karel Strachota, ředitel JSNS
Poznámky: