Jiří Rudolf je propagátorem technického zájmového vzdělávání a polytechnické výchovy. Jeho cesta k dětem a mládeži začala netradičně: vyučil se truhlářem, podnikal, nakonec se stal odborným pedagogem na střední škole, kde vyučoval v rámci oboru truhlářství a designu nábytku. Po dalších – tentokrát pedagogicky zaměřených – studiích se vrhl na své životní dílo, jímž se stal Technický klub mládeže, jedinečná platforma pro technické zájmové vzdělávání. Dnes působí jako vedoucí tohoto projektu a ředitel Institutu technického vzdělávání. Své bohaté zkušenosti bude sdílet ve svém blogu pro portál Učitel21. Přečtěte si jeho další příspěvek!
Nejsem si úplně jistý, zda můj příběh bude vtipný nebo zábavný, ale snad to bude trochu inspirace a vědomí, že je spousta šikovných a talentovaných dětí s kterými je radost spolupracovat.
Vedu technický klub mládeže, což možná někteří z vás víte. Věnujeme se tam talentovaným dětem a mládeži v různých technických oborech. Jedním z nich je i elektronika a digitální technika. Tuto odbornou sekci navštěvují takoví ti „bastlíři“, co jsou schopni z kelímku od jogurtu udělat mobilní telefon.
Jedním z nich je i Vincent, kluk, co chodil na gymnázium v Litoměřicích (dnes v prvním ročníku na FEL ČVUT v Praze). Jednou přišel za mnou do kanceláře a říká: „nechceš změřit, zda nejsi radioaktivní?“ Jo, v Technickém klubu si všichni tykáme. Možná porušujeme nějaké pedagogické principy, ale nejsme škola, osobní přístup a postavení se na pozici rádce se nám velice osvědčily.
Tak abych se konečně dostal k meritu věci. Nejsi radioaktivní? No, musím vám říct, že si zrovna nevybral vhodnou dobu, neboť jsem byl vypružený po dost konfrontačním setkání s mou nadřízenou, ředitelkou DDM. Tak mu říkám, „nejspíše asi budu“.
Vincent vytáhnul z igelitky kousek prkénka, ze kterého koukaly třísky; přímo na něm jsem zaznamenal nějakou změť drátků a součástek. No, vykulil jsem oči a co to jako je? Tak to je prosím Geiger-Milerův detektor radioaktivních částic. Tak to víte, že jsem se vyděsil. Vincent na to: „to se neboj, jen si tě objedu a uvidíme, co se bude dít.“ No „objel“ mě a nic se nedělo. Žádné pípání, display čistý, takže závěr je, že radioaktivní nejsem. No, to jsem si tedy oddychl!
No jo, ale, Vincente, jak víš, že ta změť drátů a divných věcí na tom chlupatém prkénku vůbec funguje? Na to Vincent vytáhnul z krabičky něco, vypadalo to jako kus záclony, a přiložil to k přístroji, který okamžitě začal pípat, a na displeji se načítala čísla.
Tak to jsem jen zalapal po dechu. Lakonické vysvětlení našeho vědátora: „to je punčoška do propanbutanové svítilny, ve které je radioaktivní cesium.“ Tak to mně spadla brada podruhé.
Závěr je, že já radioaktivní nejsem – i přes to, že mě ředitelka vytočila doběla. Ale přístroj funguje!
Postupně Vincent svůj detektor vylepšil a v roce 2019 za něj a další podobné přístroje získal cenu na výstavě Maker Faire v Praze.
Tak co říkáte? Má to smysl se věnovat talentovaným lidičkám? Z mého pohledu určitě. Nejenom že můžete předat své zkušenosti, ale dost často se hodně pobavíte, jako v tomto případě.
Pro ty co by chtěli vědět více:
Jiří Rudolf
Comentarios