Zajímá vás, jak probíhá výuka v Českých školách bez hranic? V čem se liší od výuky v Česku a naopak jaké nalezneme společné znaky? O své zkušenosti s výukou v drážďanské škole bez hranic se podělila naše studentka Klára Křivánková z Ústavu pedagogiky a sociálních studií!
Během magisterského studia jsem několikrát uvažovala nad stáží v České škole bez hranic. Má podmínka byla, aby se jednalo o zemi blízkou České republice, čemuž nabídky Francie či Španělska nevyhovovaly. Pak jsem nastoupila do doktorského studia a zjistila, že jeho součástí je mj. zahraniční vědecko-výzkumná stáž v rozsahu alespoň jednoho měsíce. To je hozená rukavice – zajímá mě činnost škol bez hranic, a kromě pomoci s výukou zde mohu provést výzkumné šetření. Rozhodla jsem se oslovit dvě německá města, a nakonec jsem si, díky ochotě paní ředitelky Mgr. Mejstříkové, domluvila stáž v Drážďanech v České škole bez hranic Schola ludus. Ráda bych se s vámi v následujících řádcích podělila o to, co obnáší a jak vypadá výuka vícejazyčných žáků, a také jaký přínos může mít taková stáž pro profesní rozvoj.
Nutno podotknout, že standardně se na české školy v zahraničí odjíždí na jedno či dvě pololetí. Vzhledem ke vstřícnosti stran PdF UP a české školy v Drážďanech jsem si vyjednala výjimku. Během listopadu 2024 jsem tedy odjela do Spolkové republiky Německo.
První výukový den jsem se účastnila náslechů a pozorovala výuku. Toto mi pomohlo se seznámit se základním chodem. Výuka na této české škole probíhá jednou, někdy dvakrát týdně. Ve středu od 16:00 až do 18:00 hod. Víkendová výuka většinou připadá na jednu sobotu v měsíci zpravidla od 9:30 do 14:30 hod. Obvykle se ve středu žáci věnují českému jazyku a literatuře a během sobot se zaměřují na české reálie, tzn. buď prvouka, vlastivěda nebo zeměpis či dějepis. Je ale třeba výuku koncipovat lehce odlišně od vyučování v České republice. Žáci totiž plní povinnou školní docházku v Německu, a proto by tato česká škola měla mít volnější, zájmovější charakter.
Na druhou stranu žáci používají české učebnice a vyplňují cvičení v pracovních sešitech naprosto obvyklým způsobem, jak jsme na to v tuzemsku zvyklí. V těchto českých školách v zahraničí je též důležité akcentovat písemnou podobu českého jazyka. Vyučující by měl vytvářet příležitosti k tomu, aby byli žáci konfrontováni s texty. Žáci přebírají některé prvky z německé gramatiky a pravopisu do české grafické podoby. Kupříkladu podstatná jména se v němčině píší s velkým počátečním písmenem, což někteří žáci aplikují i do češtiny. Kromě vkládání germanismů do češtiny též žáci často chybují v diakritice, měkkých a tvrdých i/y nebo ú/ů.
Právě proto je nezbytné žákům předkládat písemnou podobu jazyka, číst a psát s nimi. Avšak zvláště na této škole je zapotřebí činnosti prokládat a střídat, jelikož žáci jsou unavení z německé školy a výuka na české škole se koná v pozdějším odpoledni nebo o víkendu, tj. v době, kdy se spíše odpočívá. Vyučování probíhá ve smluvních prostorech, jde o pronajaté německé školy. Je zvláštní zaslechnout „být, bydlet, obyvatel, byt…“ v učebnách s nápisy „Klasse 6.1“, „Das sind wir“ nebo „Klassenregeln“. Výuka českého jazyka a reálií je takřka totožná s výukou v ČR. Zajímavé však pro mě bylo, že výuka se neobejde bez domácí přípravy žáků. Někteří rodiče krajanů si přejí, aby jejich děti nejen uměly číst, psát a mluvit česky, ale také aby byly schopné splnit rozdílové zkoušky ve školách v ČR.
Aby bylo možné naplnit kurikulární dokumenty, jsou zásadní domácí úkoly. Všimla jsem si, že ve třídě, kde byla výuka pestrá, živá a aktivní, se zadávalo více domácích úkolů. Naopak ve výuce, která zahrnovala i práci s učebnicí, bylo domácích úkolů méně, nebo žádné. Je jasné, že času je málo a učiva hodně, tudíž domácí příprava je namístě. Od „aktivnější“ a „pasivnější“ výuky se též odvíjí dva základní protichůdné směry. Jedna část rodičů chce, aby si jejich děti zábavnou, volnočasovou formou procvičovali češtinu a druhá část požaduje výuku v tradičním slova smyslu, která připraví žáky na zkoušky v ČR. Tato očekávání zákonných zástupců je potřebné si předem ujasnit s učitelem, aby edukace probíhala v nejoptimálnějším slova smyslu.
Výuku je koncipovat lehce odlišně od vyučování v České republice. Žáci totiž plní povinnou školní docházku v Německu, a proto by tato česká škola měla mít volnější, zájmovější charakter.
Pro představu popíši i jednu výukovou aktivitu, kterou jsem realizovala v České škole bez hranic v Drážďanech. Jedna z vyučujících mě požádala, abych si připravila téma Olomoucko, jelikož se zrovna zabývali ve vlastivědě Moravou. Na webových stránkách Olomouc.eu jsem našla několik dobře zpracovaných příběhů z historie Olomouce. Vybrala jsem „Naplněný sen o velkolepém sloupu“. Žáci do dvojic obdrželi rozstříhaný text o sloupu Nejsvětější Trojice. Ptala jsem se, jakou částí začneme a proč – tedy odstavcem, u kterého je uveden i nadpis. Přečetli jsme si první část a poté žáci skládali další odstavce, které na sebe logicky navazují. Pro názornost jsme pracovali i s fotografiemi, zejm. brožurami, které jsem si přivezla z informačního centra.
Po zrekapitulování hlavních myšlenek textu jsem žáky rozdělila do dvou skupin (v ten den bylo přítomno jen pět žáků), ve kterých žáci pracovali s klíčovými informacemi uvedenými na šestiúhelnících (viz fotografie níže). V zahraničí se tato činnost označuje jako „hexagonal thinking“. Ve skupině se tedy dohodli, jak spolu klíčové pojmy souvisí. Úkolem žáků bylo šestiúhelníky propojit na základě toho, co si přečetli. Kromě přidělených slov na šestiúhelnících byl jeden prázdný, který mohli nazvat dle svého uvážení. Po dokončení jsem se obou skupin ptala, proč šestiúhelníky seřadily právě takto. Tato aktivita je výhodná v tom, že rozvíjí u žáků schopnost argumentace. Tyto šestiúhelníky také umožňují žákům vizuálně uspořádat myšlenky a lépe si představit kontext.
Na závěr žáci ve dvojici či sami za sebe vytvořili mini plakát, na kterém shrnuli, co si budou pamatovat, co je zaujalo, co považují za zajímavé. Tento plakát posloužil jako hmatatelný záznam o tom, co se naučili. Po splnění aktivity jsem se žáků dotazovala, co se rozhodli zachytit a proč. Výsledky přikládám níže. Na tomto typu činnosti se mi líbí, jak každý žák/dvojice žáků téma pojme odlišně, po svém. Je na místě poznamenat, že díla žáků jsem nechtěla školometsky kazit opravováním chyb, nicméně po jejich odprezentování jsem poukázala na originály, ze kterých čerpali, aby si dle toho ještě jednou překontrolovali pravopis/gramatiku.
Dále jsem se kromě výukové činnosti věnovala sběru dat pro můj výzkum. Pozorovala jsem výuku v několika třídách a realizovala rozhovory s vyučujícími této české školy.
Nesmím opomenout ani na možnost poznávat Německo. Ve volném čase jsem mohla objevovat krásy Drážďan. Mohu vřele doporučit návštěvu například Zwingeru, barokního palácového komplexu, který je známý svou architekturou a zahradami, leč v době mého pobytu se exteriéry rekonstruovaly. Dále stojí za zmínku kostel Frauenkirche, který byl obnoven po II. světové válce, ale také Semperoper nebo Brühlova terasa, někdy označovaná jako „balkon Evropy“. Tato terasa nabízí výhledy na řeku Labe a historické centrum města.
Tato zkušenost mě obohatila a pevně věřím, že podobná stáž by přinesla užitek i dalším studentům. Ačkoliv se jedná o Německo, našeho souseda, s nímž sdílíme podobnou kulturu, je tato stáž cenným prožitkem. Pokud jste alespoň trochu na vážkách, doporučuji, jak se hezky česky řekne, prubnout to. Fakulta má již několik partnerských českých škol v zahraničí a také je možné oslovit nějakou jinou školu po své ose (např. Velká Británie, Švýcarsko, Itálie, Kanada, USA…). Tento zážitek vám otevře nové možnosti a obohatí váš profesní i osobní život(opis). Navíc si budete moci vyzkoušet život v zahraničí, což je cenná zkušenost pro každého, kdo se chce podívat na svět z jiné perspektivy.
Já jsem si uvědomila, že ačkoliv je Česká republika malou zemí, máme světový ohlas. Nejsem si však jistá, zda a jak často to žákům zprostředkováváme ve výuce. A přitom máme být na co hrdí – jsme zemí namátkou kupř. Miloše Formana, Karla Čapka, Emila Zátopka, Antonína Dvořáka či Jana Amose Komenského. Z tohoto důvodu se domnívám, že bychom měli více podporovat patriotismus ve školách a vést žáky k hrdosti a vlastenectví.
Klára Křivánková absolvovala na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně s vyznamenáním studijní program Učitelství pro základní školy. Nyní studuje doktorský studijní program Pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se pedeutologickými tématy – učitelskými přesvědčeními, kompetencemi a měkkými dovednostmi učitelů, a též domácí přípravou žáků primární školy.
Klára Křivánková
Comments