Na učitelích záleží: Příběh Pavla Bartoně, který ukazuje, že když něco děláte naplno, má to smysl

Dnešním textem se naše bloggerka Kateřina Valchářová vrací k projektu Na učitelích záleží 2024 a k představení jednoho z protagonistů – Pavla Bartoně. Znají se přes třicet let, a i když se jejich profesní dráhy rozběhly různými směry, Pavlovo přesvědčení, že vzdělávání má smysl, zůstává pevné. Přečtěte si, jak se z někdejšího táborníka stal respektovaný komunální politik, hudebník a lídr, který propojuje světy dětí, škol a veřejného prostoru – a proč právě on patří mezi tváře letošního ročníku.

Když jsme se na začátku roku pouštěli do příprav projektu Na učitelích záleží 2024, měla jsem v hlavě seznam jmen lidí, kteří by mohli být jeho součástí. Jedno z nich mi ale naskočilo úplně první – Pavel Bartoň. A nebyla to náhoda.

Znám Pavla už přes třicet let. Potkali jsme se na letním táboře – a ne ledajakém. Indiánské teepee, ešusy, večerní ohýnky, čtení příběhů, voda z potoka, baseball i lakros. Byl to svět, který měl hloubku, smysl a kouzlo. A Pavel byl jeden z těch, kdo ten svět pomáhali tvořit. Už tehdy měl dar – uměl vést ostatní, měl nadhled, smysl pro humor, přirozený respekt a touhu dělat věci, které dávají druhým něco navíc. A přesně tohle v sobě nese dodnes.

Dnes je Pavel místostarostou města Vsetín a krajským zastupitelem. Ale i když má funkce, tituly a odpovědnost, zůstal tím samým Pavlem, kterého si pamatuju z táborů. Člověk, který dělá věci jinak – ne proto, aby se odlišil, ale protože mu to tak dává smysl. Dlouhodobě se věnuje vzdělávání, vede dětskou kapelu, která se probojovala až do soutěže Česko Slovensko má talent, sám hraje na kytaru v rockové skupině Waťák a dokáže neuvěřitelně dobře propojovat světy, které jinak běžně moc nemluví stejnou řečí – svět politiky, dětí, hudby, škol, volnočasových center.

Co mě na Pavlovi nejvíc inspiruje? Má vizi, zápal a schopnost dotahovat věci do konce. Umí být strategický, ale zároveň lidský. A co je nejdůležitější – nikdy neztratil kontakt s realitou. Ví, co znamená pracovat s dětmi, co je potřeba v terénu, v praxi, ne jen v tabulkách a projektech. Když mluví o tom, jak vypadá kvalitní vzdělávání nebo smysluplná komunita, ví, o čem mluví – protože to celý život žije.

Příběh Pavla Bartoně ukazuje, že pedagogické vzdělání vás nemusí nutně zavřít do třídy se zvonkem na začátku hodiny. Naopak – může být odrazovým můstkem pro široké spektrum činností, kde je potřeba empatie, schopnost vést lidi, budovat prostředí a mít chuť něco zlepšovat. A právě proto patří do projektu Na učitelích záleží. Protože učit neznamená jen stát před tabulí – ale vytvářet hodnoty, vztahy a kulturu, ve které mohou vyrůstat další generace.

Letos jsem na Univerzitě Palackého převzala ocenění Teaching Award jako nejoblíbenější učitelka. A v hlavě mi při tom běžely tváře lidí, kteří mě na mojí cestě ovlivnili. Pavel je jedním z nich. Děkuju mu – nejen za tábory a baseball, ale za to, jak ukazuje, že to jde. Že být zapálený, aktivní a lidský není naivní, ale nutné.

Pokud Vás příběh zaujal, tak doporučuji shlédnout video o jeho profesní dráze.

Text: Kateřina Valchářová

Video: Pavel Valchář