Náš blogger a student Miroslav Juriček z katedry technické a informační výchovy se ve svém dnešním textu podělil o zážitky ze začátku své pedagogické kariéry. Jak probíhal jeho první rok v roli učitele na základní škole? Přečtěte si více!
Po absolvování bakalářských státních závěrečných zkoušek jsem se rozhodl, že mé další studium bude v kombinované formě, protože bych si již chtěl vyzkoušet práci učitele v plném provozu. S kombinací informatiky a techniky jsem si říkal, že nebude problém si najít místo na některé z mnoha základních škol v okolí. E-mail s poptávkou na práci jsem poslal na přibližně 30 škol v okolí. Nejčastější odpovědí bylo, že nesplňuji požadavky na odbornou kvalifikaci; pak byly i takové, které pro jistotu neodpověděly vůbec, a z jedné jediné se mi ozvala paní ředitelka, která mě pozvala k osobnímu pohovoru. Paradoxní situace nastávala, když člověk vidí příspěvky ředitelů škol, ze kterých ani neodepsali, jak v pracovních skupinách na Facebooku hledají nového kolegu.
Při pohovoru s paní ředitelkou jsem se cítil komfortně a bylo cítit, že bych místo mohl získat. Po chvíli debaty přišla řeč i na výuku jiných předmětů. S tím jsem v zásadě neměl žádný problém, protože jsme se bavili především o výuce fyziky. Po příjemně stráveném dopoledni jsem odcházel domů s žádankou k lékaři a příslibem zkráceného úvazku, který byl mou jedinou podmínkou, protože jsem potřeboval v pátek volno kvůli studijním povinnostem.
Když jsem poslední týden v srpnu dorazil do školy, viděl jsem učebnu plnou učitelů na úvodní schůzce, byl jsem celkem nervózní, protože zde nebyl nikdo, koho bych znal. Po chvíli ale přišel usměvavý kolega, který byl také nováček, a zeptal se, jestli bych mu mohl pomoci přinést nějaké další lavice a židle. Věděl jsem, že tohle bude ten člověk, se kterým si padneme do noty. Následně mě během zahájení porady přivítala paní ředitelka a představila mě celému pedagogickému sboru. Během porady padlo několik důležitých informací ohledně organizace školního roku a důležitých akcí. Ze své první porady jsem si odnesl stránku A5 poznámek, které mi nebyly úplně platné, neboť všechno bylo ve sborovně. Následoval přípravný týden, během kterého jsem dostal klíče od kabinetu, seznámil se s kolegy, vybavením učeben a přípravou dokumentů. Připadalo mi, že oproti třídním učitelům nemám prakticky žádné povinnosti, což byl divný pocit; při konzultaci s mou uvádějící učitelkou jsem ale zjistil, že to je relativně normální.
První školní den začal přivítáním prvňáčků na školní zahradě, počasí bylo nádherné a já sledoval žáky, se kterými se brzy budeme setkávat ve výuce. Nyní, zpětně, s odstupem roku jsem si jistý, že jsem neviděl žádného, kterého jsem potom měl učit, a to měly být nastoupeny všechny třídy – možná jsem stál na špatném dvoře. :) První týdny se nesly ve znamení zápisů o poučení práce v odborných učebnách, seznamování s žáky, což bylo celkem těžké, protože u některých jsem si jméno zapamatoval až na konci prvního pololetí. Během výuky jsem se snažil žáky motivovat k lepším výkonům, ale tu a tam jsem výuku zpestřil například pečením perníčků, algoritmizací pomocí přípravy pokrmů, exkurzí do planetária v Brně, prací s robotickou stavebnicí, ale i pořádáním školních akcí jako školní cyklistický závod, nebo kdy jsem byl součástí relaxačně-sportovního pobytu v Mohelnici. Jak probíhal celý školní rok by bylo jistě zajímavé čtení, ale o tom třeba příště.
Kdybych měl shrnout svůj první rok, kdy jsem působil na základní škole, jsou to pocity vesměs pozitivní a kladné. Pokud je učitel aktivní, je základní škola místem, které nabízí neskutečné množství způsobů, jak se realizovat a vydovádět. Navíc, pokud se k tomu sejde i skvělá třída, je to skoro až pohádka. Každý den sice nemusí být posvícením, ale za tuto zkušenost jsem velice rád. Učitel je nejenom pedagogem, ale i vychovatelem, průvodcem a občas i oporou v těžkém období žáka. Domnívám se, že žáky jsem ovlivnil nejen já, ale i oni mě. O to více je důležité si toto uvědomovat a nepřistupovat způsobem takovým, že si to odučím a jdu domů. Doufám, že i vedení školy se mnou bylo spokojené a moje nadšení a elán mohly přispět k posunu školy dále. Myslím si, že právě tato zkušenost mi pomohla i při dalším studiu, kdy jsem viděl chod školy z jiné perspektivy, protože jsou situace, na které ani literatura nemusí stačit.
Miroslav Juriček
Comments