Kamil Kopecký ve svém dnešním příspěvku upozorňuje na důležitost mediální výchovy a na její pevné provázání s existujícími vzdělávacími oblastmi. Jak sám dodává, je také třeba uvědomit si, že svět se pod vlivem digitálních technologií zásadně proměnil, a proto by se měl proměnit i vzdělávací obsah, který je žákům určen.
Mnoho učitelů (včetně vysokoškolských pedagogů) se na mediální výchovu dívají jako na něco, co není vzdělávací prioritou – už proto, že jde o průřezové téma, které nemá ani vlastní hodinovou dotaci a které soupeří o svou reálnou existenci s dalšími průřezovými tématy. Pomyslným hřebíčkem do rakve mediální výchovy je pak návrh nové revize RVP, která mediální výchovu v podobě průřezového tématu (či jakéhokoli oboru, oblasti či tematické skupiny) likviduje zcela. Přestože Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ jasně hovoří o tom, že „vzdělávání bude zahrnovat informační a datovou gramotnost, komunikaci a spolupráci, mediální gramotnost, tvorbu digitálního obsahu, bezpečnost v on-line prostředí, ale i řešení problémů a kritické myšlení“, šance, že by snad došlo k naplnění cílů této strategie, je velmi malá.
V dosud platných rámcových vzdělávacích programech – např. RVP ZV – je mediální výchova nejenom průřezovým tématem, ale také pevnou součástí Výchovy k občanství, či např. vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace či Člověk a společnost. Je nesporné, že mediální výchova je (či by měla v praxi být) součástí Komunikační a slohové výchovy, ve které RVP jasně definuje: „V Komunikační a slohové výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah.“ A právě analýza a kritické posuzování obsahu textu (či obrazu) patří k základům mediální výchovy – např. základům fact-checkingu či debunkingu. Není tedy pravdou, že by mediální výchova byla pouhým průřezovým tématem, ale jde o pevnou součást již existujících vzdělávacích oblastí (probíraná témata sice nenesou nálepku „mediální výchova“, obsahově pak do mediální výchovy zcela zapadají).
Není tedy pravdou, že by mediální výchova byla pouhým průřezovým tématem, ale jde o pevnou součást již existujících vzdělávacích oblastí.
Podle mého názoru je (by měla být) priorita mediální výchovy dokonce vyšší než třeba u výchovy literární, protože mediální výchova:
týká se každodenní komunikace žáků a dospělých, která probíhá tady a teď,
týká se reálného světa, ve kterém žáci žijí,
týká se masmédií, se kterými žáci neustále pracují (sociální sítě, komunikační nástroje),
týká se aktuálního jazyka, se kterým žáci pracují (slang, akronymy, emoji, labely, gify),
pracuje s autentickými texty a novými typy komunikátů (posty, tweety, stories/reel, videa…),
je důležitá pro bezpečnost žáků (viz klíčová témata online bezpečnosti),
posiluje odolnost žáků vůči mediální manipulaci (manipulativním technikám),
posiluje odolnost žáků vůči dezinformacím,
je důležitá pro posilování demokratických hodnot a podporu demokracie (svoboda slova, význam nezávislých médií, odolnost vůči dezinformacím a propagandě, média a veřejné mínění),
posiluje kritické myšlení žáků,
posiluje mediální gramotnost žáků.
Tomu by pak měla odpovídat i časová dotace, která bude těmto tématům věnována. Bohužel data z výzkumu Český učitel ve světě médií (2021) ukazují, že přestože 91 % českých učitelů považuje mediální výchovu za důležitou, pouze čtvrtina učitelů by souhlasila s navýšením časové dotace na mediální témata na úkor jiných předmětů. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda by učitelé přistoupili např. na to, že by se z konkrétních předmětů některá méně důležitá/prioritní témata odstranila (či se stala nepovinnými) právě na úkor témat mediální výchovy.
Pro mě osobně je jedním z důležitých měřítek, jak moc je vzdělávací obsah důležitý pro život žáka – právě teď či v blízké budoucnosti. Proto považuji témata mediální výchovy za prioritní – jsou důležitá nyní a teď, ale i pro blízkou a vzdálenou budoucnost žáků.
Přestaňme už dělit vzdělávací obor Český jazyk a literatura jen na mluvnici, literaturu a sloh! RVP jasně hovoří o tom, že „Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter, ale pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační a slohové výchovy, Jazykové výchovy a Literární výchovy.“ A mediální výchova přirozeně nachází své uplatnění ve všech třech složkách, především pak složce komunikační a slohové.
Je na čase bavit se o tom, které vzdělávací obsahy jsou pro žáky prioritní a zásadní a které ne. Je totiž třeba uvědomit si, že svět se (především, ale nejenom) pod vlivem digitálních technologií a jejich demokratizace zásadně proměnil, a proto by se měl proměnit i vzdělávací obsah, který je žákům určen. Mnoho učitelů má přirozeně snahu hájit právě své předměty a svá témata a často – bohužel až dogmaticky – trvá na jejich zachování, přestože jejich reálný a měřitelný dopad na lidský život (žáků i dospělých) je velmi malý. Jenže nových informací a témat neustále přibývá a není možné neustále přidávat nové a nové vzdělávací obsahy, aniž by došlo k omezování/redukci obsahů jiných. Pro mě osobně je jedním z důležitých měřítek, jak moc je vzdělávací obsah důležitý pro život žáka – právě teď či v blízké budoucnosti. Proto považuji témata mediální výchovy za prioritní – jsou důležitá nyní a teď, ale i pro blízkou a vzdálenou budoucnost žáků.
Kamil Kopecký
コメント