Martina Číhalová z katedry společenských věd je další z finalistek ocenění Magister optimus 2024. Jak se jí daří probudit mezi studenty zájem o filozofii a logiku? A jak pracuje s chybami? Přečtěte si o její cestě k efektivní a atraktivní výuce!
Kdo je Martina Číhalová
PhDr. Martina Číhalová, Ph.D. pracuje jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Vystudovala český jazyk a filozofii na Filozofické fakultě téže univerzity, přes zájem o logiku se dostala k práci na projektu zabývajícím se logickou analýzou přirozeného jazyka pro umělou inteligenci na VŠB-TU Ostrava. Zde psala i svou disertační práci na téma jazyky pro tvorbu ontologií. V současné době působí na Pedagogické fakultě univerzity Palackého a svůj výzkum zaměřuje na formální i neformální logiku, kritické myšlení a didaktiku filozofie pro přípravu budoucích učitelů. Učí zde například předměty týkající se společnosti a náboženství, filozofie, základů neformální logiky a metodologie. Radost jí dělá učit se učit, lézt občas po skalách i umělé stěně a být „věčnou“ studentkou oboru dřevěná plastika na ZUŠ Miloslava Stibora Olomouc.
Vlastní pedagogická reflexe
Moji pedagogickou praxi nejvíce formovaly následující tři záležitosti: předměty, které vyučuji, studium pedagogického minima na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého a v neposlední řadě studenstvo samo.
Učím především logiku, filozofii a metodologii. Možná právě proto se pro mě brzy stalo tak důležité, aby látka byla správně pochopena. Vždy jsem se proto snažila, aby studenti a studentky ode mě měli k dispozici materiály, nemuseli hodinu trávit psaním, a mohli se soustředit na výklad. Při našem prvním seznámení je vybízím, aby se nebáli chybovat, protože reflektovaná chyba je prostor pro hlubší porozumění, a především aby se nebáli ptát. To je vlastně to, co považuji zejména v rámci výuky filozofie za asi nejkrásnější poselství oboru – že kladení správných otázek může vést k novému či hlubšímu poznání.
Teprve absolvování pedagogického minima mi odhalilo skutečnost, proč se tak často selhává v kritickém myšlení. Není to v tom, že by lidé neuměli aplikovat vyšší kognitivní dovednosti, které jsou s ním nejčastěji spojované, jako je analýza, syntéza a hodnotící posouzení. Problém je, že tyto dovednosti často nejsou stavěny na tom, co jim předchází, a to je znalost, a zejména pak právě to porozumění.
A konečně to nejdůležitější, co moji praxi nejvíce a nepřetržitě formuje. A to jsou studenti a studentky sami, jejich zpětná vazba. Nejednou se stalo, že jsem musela změnit způsob výkladu na základě jejich zajímavých dotazů nebo konstruktivní kritiky. Pochopit, že pokud na začátku předmětu nedám dobrý motivační stimul, nezdůvodním, proč to pro ně může být přínosné, nemohu očekávat, že se nadšeně ponoří do mnou milovaných předmětů. Nejčerstvější zkušeností, kterou jsem díky nim získala, je, že mé vlastní nadšení pro obor prostě nestačí. Že se musím víc dívat jejich očima, snažit se jim výklad přiblížit na příkladech blízkých jejich zkušenosti. Pak už je pro mě tím nejlepším výsledkem, když se mi podaří předat zaujetí a oni už pokračují v objevování svou vlastní cestou. Je to běh na dlouhou trať a není a nebude to jednoduché. Tak snad mi dají další a další šance svou praxi zlepšovat.
… Každá hodina paní doktorky je optimistická a živá…
Z nominačních textů aneb jak to vidí studenti a studentky PdF UP:
Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:
„Lidský přístup, zápal pro svůj obor, ochotu a otevřenost.“ Z nominačního dopisu
Uveďte, alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:
„Každá hodina paní doktorky je optimistická a živá. Používá příklady, aby došlo k lepšímu pochopení problému.“ Z nominačního dopisu
Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:
„Zapálení pro obor, inspiraci v tom, jak přistupovat k výuce, dělat práci s nadšením.“ Z nominačního dopisu
Zpracováno redakcí U21
Comments