Rozhovor s děkankou PdF UP o tom, co je špatně na novele zákona o pedagogických pracovnících, o tom, proč jsou pedagogické fakulty terčem kritiky, a nebo o tom, jaké zkušenosti nám přinesla on-line výuka.
Paní děkanko, scházíme se na začátku nového semestru, který bude opět probíhat v netradiční podobě poznamenané nepříznivou epidemickou situací. Jak bude vypadat výuka a další dění na fakultě?
Letní semestr bohužel opět nemůžeme začít klasicky kontaktní výukou, neboť nám to epidemická situace a platná opatření neumožňují. Předpokládám, že minimálně dokonce března budeme pokračovat tak, jak tomu bylo převážnou část zimního semestru. Zkušenosti, které postupně nabýváme, jsme se pokusili transformovat již do tvorby rozvrhu na letní semestr. Všichni akademičtí pracovníci měli možnost se vyjádřit, jak si představují realizaci své výuky, a výstupy tohoto šetření jsme promítli do tvorby rozvrhu. Rozvrh je postaven tak, aby se studenti nedostávali do situace, že se jim bude během dne střídat kontaktní a distanční výuka. Během zimního semestru jsme doplnili potřebné počítačové vybavení tak, aby každý akademický pracovník měl k dispozici sestavu, která mu umožňuje bezproblémovou distanční výuku.
Jak si podle Vás Pedagogická fakulta v tomto mimořádném období vede? Zvládli akademici přechod k on-line výuce?
Situace je pro všechny aktéry nesmírně složitá. V březnu loňského roku se někteří akademičtí pracovníci i studenti domnívali, že přechod na distanční výuku s sebou přinese výrazná pozitiva. Prvotní představa, že stačí to, co se přednášelo kontaktně, prezentovat přes počítač, se záhy ukázala jako chybná. S postupem času, čím delší dobu nemůže probíhat kontaktní výuka, a to i přes snahy většiny akademických pracovníků hledat cesty ke zkvalitnění výuky, si většina učitelů i studentů začíná uvědomovat negativní dopady tohoto způsobu výuky. Příprava pedagogických pracovníků dle mého názoru bez přímého kontaktu mezi akademickým pracovníkem a studentem trpí a nemůže být plnohodnotná.
Velmi si cením kolegů, kteří plně využívají všech možností, které jim nové technologie nabízí, a snaží se studentům zprostředkovat maximum. Současně věřím, že i ti, pro které tato forma výuky byla zcela nová, a kteří měli menší zkušenosti, se již s tímto prostředím sžili.
Rozhodně i studenti se potýkají s řadou problémů vyplývajících nejen ze zvládnutí obsahu, ale i motivací, často nutností skloubit studium s vlastní nemocí či péčí o své blízké, nedostatkem sociálního kontaktu a podobně. Velmi si vážím, že řada z nich se v této nelehké době i nad rámec studia zapojila do řady dobrovolnických aktivit a pomáhají těm, kteří pomoc nutně potřebují.
Nyní už je situace jiná než například v březnu loňského roku. Jakou si podle Vás odnášíme do budoucna zkušenost? Dala nám pandemie i něco pozitivního?
Jak jsem již uvedla, po celou dobu jsme se všichni postupně učili překonávat nejrůznější překážky, ale společnými silami, spoluprací akademiků i studentů, se nám ve většině případů daří vše zvládat. I když za vynaložení mnohem většího úsilí. Složitost doby ukázala, že i v podmínkách naší fakulty lze naplňovat vize směrem k strategickému cíli propojení klasického a digitálního vzdělávání. V uplynulém období bylo ze strany vyučujících i studentů vypracováno obrovské množství výukových materiálů, které jsou využitelné v rámci distanční výuky na základních i středních školách.
Modifikované praxe, kdy se studenti podílejí na přípravě i realizaci distanční výuky, ukazují, že studenti již zvládli základy tohoto způsoby výuky, ale současně před nás staví výzvy hledat nosné formy on-line výuky, a to nejen pro jednotlivé stupně vzdělávání, ale i pro různé předměty.
Současná situace, ale i nově zveřejněné RVP, které posilují předmět Informatika na ZŠ, musí v rámci přípravy na jednotlivých pracovištích nutně vést k prolnutí informačních technologií do didaktické přípravy studentů.
V lednu došlo ve Sněmovně ke schválení novely Zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Jaký je Váš pohled na tuto právní úpravu?
Nezbývá mi nic jiného, než říci ‚bohužel novela byla schválena‘. S obsahem § 9, který říká, že zaměstnanci, který je absolventem akreditovaného magisterského studijního programu, může ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele druhého stupně základní školy nebo učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy za splněný na dobu nejdéle 3 let ode dne, kdy tuto pedagogickou činnost začal vykonávat, nemohu souhlasit. Navrhovatel uvádí, že novela má vyřešit nedostatek kvalifikovaných učitelů, ale tento nedostatek není plošný, týká se zejména jednoho kraje. Dále má novela podle navrhovatele přivést do škol odborníky z praxe. Mohu souhlasit, že absolventi např. ekonomických oborů mohou být dobře teoreticky připraveni pro výuku matematiky, ale v 6. třídě ZŠ žák potřebuje mít učitele matematiky, který je mu schopen učivo didakticky prezentovat tak, aby to žák nejen pochopil, ale také aby u něj vzbudil zájem o matematiku. Navíc: vysokoškolský absolvent jakéhokoli oboru bude moci vyučovat jakýkoliv vyučovací předmět. Dikce novely nijak nezabraňuje možnosti, aby např. odborník na geologii učil český jazyk na 2. stupni ZŠ.
Právě kvůli tomu, co zmiňujete, vyvolala novela bouřlivé polemiky. Kromě odpůrců, kteří před zmíněnými problematickými ustanoveními varují, má ale i své zastánce.
Zastánci této novely argumentují tím, že úprava umožní širší konkurenci, že posílí pravomoci ředitelů vybrat si svůj tým. Zde lze jen konstatovat, že ve vyspělých zemích uděluje kvalifikaci stát, a ne ředitel. Podle novely bude ředitel moci jedním svým podpisem udělovat nekvalifikovanému kvalifikaci na tři roky. Co se stane, když takto přijatý učitel nebude studovat? Uběhnou tři roky a novela nemá žádnou pojistku proti řetězení úvazků. Dle mého názoru je novela zcela v rozporu s hlásanou strategií MŠMT stran zvyšování prestiže učitelského povolání. Obávám se, že uvnitř škol mezi učiteli po aplikaci novely může docházet i k jistému napětí mezi pedagogy, kteří si prošli nelehkou přípravou pro profesi učitele, jejich vystudované programy naplnily podmínky regulované profese, tak jak jsou dány samotným MŠMT, a kolegy, kteří nyní budou rovněž působit jako kvalifikovaní, přestože si pedagogickou přípravou vůbec neprošli. Obávám se, že tímto postupem se prestiž učitelské pozice nezvýší.
Zastánci novely často opakují také to, že diplom z pedagogické fakulty nedělá z člověka automaticky dobrého učitele. Diplom z žádné vysoké školy, jakéhokoli směru, nedělá z absolventa 100% připraveného odborníka. Stejně tak je tomu i u absolventů pedagogických fakult. Začínající učitel nutně potřebuje mít na škole dobrého uvádějícího učitele, ale přichází do školy připraven po stránce pedagogicko-psychologické, oborové, oborově didaktické a dnes již i s širším základem pedagogické praxe, kterou v rámci studia absolvoval.
Proč je podle Vás pedagogické vzdělání důležité?
Domnívám se, že současná škola potřebuje učitele, který je nejen kvalitně připraven po stránce zvládnutí oboru, ale má také důkladnou přípravu v širokém pedagogicko-psychologickém základu, prošel kvalitní přípravou v oborové didaktice a je vybaven řadou kompetencí, bez kterých se v edukačním procesu neobejde. Podceněna nesmí být ani výchovná složka působení učitele, učitel musí zvládat např. heterogenitu třídního kolektivu a podobně.
Zastánci této novely velmi často kritizují pedagogické fakulty a hovoří o žádoucím oslabení monopolu fakult vzdělávajících učitele. Čím si vysvětlujete, že právě pedagogické fakulty jsou tolik kritizované? Jsou opravdu málo kvalitní? Ptáme se proto, že jsme snad nezaznamenali jiný obor, v němž by se takovou měrou kritizoval systém profesní přípravy. Proč jsou podle Vás pedagogické fakulty stálým terčem kritiky?
Máte pravdu, že pedagogické fakulty jsou pod stálou palbou kritiky. Jednak si ale musíme říci, že učitele v ČR nepřipravují pouze pedagogické fakulty, ale je to řada dalších fakult, ale v obecném povědomí je, že učitelé se připravují jen na pedagogických fakultách. Často se setkávám se zcela neopodstatněnou kritikou, kdy kritizující ani přesně neznají dnešní podobu přípravy učitelů. Studijní programy na vysokých školách, které chtějí připravovat učitele, musí splňovat podmínky regulované profese. Tedy Ministerstvem školství a tělovýchovy stanovené rozdělení obsahu podle pevně daných kritérií, jejichž součástí je i předepsané penzum praxe. Pedagogické fakulty nově akreditovaly své programy podle těchto daných podmínek, došlo tedy k výrazné proměně přípravy ve srovnání s dříve realizovaným obsahem a pojetím. V rámci kritik se také často setkávám s tím, že jedna negativní zkušenost je plošně spojována s celou přípravou na všech pedagogických fakultách.
Velmi mne mrzí, že i ze stran některých učitelů dochází k silné kritice pedagogických fakult a je pravda, že stran jiných profesí se s útoky do vlastních profesních svazů nesetkávám.
Co Vy osobně považujete za výzvu pro pedagogické fakulty? Kam Vy sama chcete svou fakultu směrovat?
Jak jsem se již zmínila, úprava RVP by měla být reflektována v přípravě budoucích učitelů. Je otázka, zda tradiční příprava ve dvoukombinacích je dále žádoucí. Jistě i distanční pojetí výuky je pro fakultu velkou výzvou, a to jak v samotné realizaci při výuce našich studentů, tak v propojení v didaktické přípravě studentů pro praxi.
Ať se další „distanční semestr“ vydaří co nejlépe a děkujeme za rozhovor!
Comments