Čekání na vyhlášení ceny Učitel roku Olomouckého kraje 2023 si můžete zkrátit seznámením se s držiteli tohoto ocenění z minulého roku. Jednu z cen si 28. března loňského roku při slavnostním odpoledni z rukou hejtmana Olomouckého kraje a radního pro oblast školství Olomouckého kraje převzala Lenka Pospíšilová, která vyučuje na prostějovské obchodní akademii.
Lenku Pospíšilovou nominovala na ocenění učitele Olomouckého kraje kolegyně Jarmila Šístková na základě ankety mezi studenty 4. B. Do nominačního dopisu pak vepsala i několik vyjádření, proč se žáci rozhodli svou učitelku podpořit. „Paní učitelku Pospíšilovou jsme nominovali, protože se nám líbí její přístup k výuce, opravdu se snaží a připravuje nám spoustu materiálů, různých cvičení a zapojuje nás aktivně do výkladu. Dává nám skvělé tipy k maturitě a praktické rady. Podle všech studentů naší třídy má tzv. lidský přístup a nezatěžuje nás zbytečnými úkoly, soustředíme se jen na to nejdůležitější a potřebné. Navíc s několika s námi byla na projektu Erasmus+, kde nám byla velkou oporou a společně jsme si pobyt opravdu užili. Její hodiny nejsou nudné a má opravdu stále pozitivní přístup,“ prozrazují žáci ze čtvrtého ročníku, proč se k tomuto kroku rozhodli.
To, že má své žáky opravdu ráda, potvrzuje také jedna historka, o kterou se podělila v rámci pedagogické reflexe. „Jedním z nejhezčích dárků pro mě byla básnička, jež shrnovala celé 4 roky výuky češtiny. Dárky jsou fajn, ale lepší je, že za mnou studenti chodí, nebojí se se mnou zastavit na ulici, přijdou mě pozdravit na školním plese – to je ta pravá odměna a ta pravá zpětná vazba, že se nám práce opravdu vydařila,“ napsala v reflexi, kterou doručila na krajský úřad Olomouckého kraje.
„Ne všichni jsou zrozeni k tomu, aby se postavili před třídu a měli radost z toho, že tam mohou být.“
Z jednoho krátkého odstavce by se dalo odvodit, že povolání pedagoga je pro Lenku Pospíšilovou posláním. Což ona sama potvrzuje ve své pedagogické reflexi.
„Mnohokrát již zaznělo, že učitelské povolání je poslání, a tomuto já opravdu věřím. Stejně jako práci lékařů, sester či hasičů nemůže vykonávat každý, ne všichni jsou zrozeni k tomu, aby se postavili před třídu a měli radost z toho, že tam mohou být,“ prozradila paní Pospíšilovou.
Sama dále uvádí, že měla to štěstí, že se při výběru budoucího povolání opravdu trefila. S nadsázkou může říct, že se každý den těším na své studenty, na novou látku, na další možnost, jak je posunout o kousíček dál v jejich světě vědomostí.
„Není nutné, aby o půlnoci chrlili vyjmenovaná slova, důležité je, aby věděli, kde je použít.“
„Není nutné, aby o půlnoci chrlili vyjmenovaná slova, důležité je, aby věděli, kde je použít a nemuseli nikoho prosit o kontrolu každého textu, který v budoucnu stvoří. Podobně i literatura není jen telefonním seznamem jmen a děl, ale je především o tom naučit studenty, že kniha není nepřítel, že texty skrývají cenná poselství a my jim můžeme porozumět,“ uvádí Pospíšilová.
V rámci své pedagogické praxe se věnuje výuce českého jazyka a literatury a německého jazyka. A tyto předměty jsou pro ni bezednou studnicí informací, propojují se zde události historické, kulturní, informace ze zeměpisu, politiky, hudby atd.
„Literatura reagovala na každodenní život ve všech historických etapách a je jen na nás, kolik si toho vezmeme. Naplňuje mě nadšením, když je ve třídě hrobové ticho a žáky opravdu zajímá to, co jim chci sdělit. Největší odměnou jsou pro mě komentáře typu: přemýšlím, že půjdu studovat češtinu; až na střední mě čeština začala bavit; vy se snažíte při přípravě k maturitě víc než my,“ vypočítává důvody, proč tomu tak je.
„Zaujmout dnešního teenagera není vůbec jednoduché.“
Myslí si, že pedagogové mají dnes svou práci jednodušší v tom, že existuje internet, který je zahlcen různými aplikacemi, videi, prezentacemi.
„Avšak jsou pro ty, kteří chtějí – chtějí udělat své hodiny pestřejší, zajímavější a nevšední. V době distanční výuky jsme byli vděčni za jakékoliv doporučení či možnost, jak žáky udržet u obrazovek a neuspat je. Z očí do očí je to sice jednodušší, ale zaujmout dnešního teenagera však není jednoduché vůbec. Vysvětlit jim, že nelze na vše reagovat větou ´A k čemu mi to bude´, a že všeobecný rozhled a vědomosti z různých oblastí jsou investicí, která se nám bude hodit, když to budeme nejméně očekávat,“ vysvětluje.
Sama se pak ve své výuce snaží žákům ukázat a přiblížit svět knih. To, že nejsou nepřítel, a že i tak obyčejná činnost, jakou je čtení knih, se může stát obohacením našeho života. Je spokojená, když na konci hodiny chtějí studenti půjčit knihu, o níž se společně bavili.
Snaží se své žáky rozvíjet po všech stránkách, nechce je příliš omezovat. „V hodinách mají spoustu možností, jak se realizovat, nechci je omezovat, říkat přesně, co si mají připravovat – oni se musí naučit zvolit správné téma, dobře jej zpracovat a obstojně prezentovat. Spolupracujeme při tvorbě školního časopisu, celá vydání jsou sestavena z prací žáků. Ani zde nejsou omezeni striktními pravidly,“ uvádí Pospíšilová.
„Naše povolání je sice založeno na předávání informací, jež jsou stejné po celá staletí, ale to, co se mění, je naše publikum.“
Přestože jsou velmi mladí, často v sobě ukrývají zralé názory, postoje, ale i talenty, o nichž jsme neměli tušení, a je škoda je schovávat. My jim musíme ukázat, že je třeba vážit si každého člověka, teprve pak můžeme čekat, že si oni budou vážit nás. Za každou maličkost se snažím chválit, neznám nikoho, kdo by nerad slyšel, že se mu něco podařilo. Zároveň je to nejjistější způsob, jak v nich povzbudit zdravé sebevědomí a ukázat jim, že se za svůj názor nemusí stydět, jen se musí jej naučit vhodně vyjádřit, neboť slova jsou mocná zbraň a v životě to ještě mnohokrát poznají.
„Naše povolání je sice založeno na předávání informací, jež jsou stejné po celá staletí, ale to, co se mění, je naše publikum. Povídat zajímavě o slovních druzích není snadné a neříkám, že každá moje hodina je úžasně zábavná, avšak snažím se to vyvážit úkoly, které žáky pobaví nebo je donutí přemýšlet. Napomáhají nám moderní učebnice, vypracované křížovky, hádanky… a v neposlední řadě různá školení, spolupráce s kolegy, sdílení zkušeností. Toto všechno velmi ráda využívám, ráda se učím nové věci, zkouším nové způsoby práce. Často si sama vytvářím svoje materiály, přehledy, testy, nevadí mi je poskytnout ostatním či poslat žákům, vždyť pro ně to všechno děláme,“ popisuje, jak se snaží obohacovat nejen svou výuku, ale také se sebevzdělávat.
Text: Lukáš Blokša Foto: Lukáš Blokša
Comentários