Je tu další medailonek z našeho cyklu představování nejlepších pedagogů a pedagožek naší fakulty! Jednou z vítězek ceny Magister optimus 2024 je i Jana Kořínková z Ústavu cizích jazyků. Přečtěte si o její cestě ke kariéře učitelky i o tom, co je pro ni v učitelské profesi nejdůležitější!
Jana Kořínková o sobě
„Učitelství angličtiny je moje celoživotní profese, ale nejrůznějším formám soukromé výuky a doučování se věnuji už od svých středoškolských let. Měla jsem veliké štěstí, že i v éře komunismu jsem mohla chodit na základní školu s rozšířenou výukou cizích jazyků a posléze i na jazykové gymnázium, které jsem ukončila se státní zkouškou z dvou cizích jazyků. Vystudovala jsem obor anglická a česká filologie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého. Po kratší zkušenosti s výukou na základní škole jsem v roce 1996 na pozvání doc. Aleny Lenochové, své bývalé učitelky a zakladatelky anglistiky na Pedagogické fakultě UP, začala vyučovat na svém současném pracovišti – nejprve jako externistka, od roku 2001 už na plný úvazek. V roce 2009 jsem získala titul Ph.D. v oboru Pedagogika.“
„Působím jako odborná asistentka na Ústavu cizích jazyků. Mými kmenovými předměty jsou Anglická výslovnost v teorii a praxi a Didaktika anglického jazyka pro 1. stupeň ZŠ. Kromě nich vyučuji i Úvod do překladu, Textovou analýzu a Práci se žáky se speciálními výukovými potřebami v hodinách angličtiny. Na našem pracovišti také už více než deset let vykonávám funkci koordinátorky pro program Erasmus+.“
Vlastní pedagogická reflexe
„Mým celoživotním učitelským mottem jsou slova J. C. Dany „Kdo se odvažuje učit, nesmí se nikdy přestat učit sám“. Od doby, kdy jsem jako mladá elévka, kterou si pletli se studentkou, začínala učit na naší fakultě, uběhlo už více než čtvrt století. Za tu dobu se mé pracoviště a všechno kolem něj neuvěřitelně proměnilo. Pamatuji si chvíli, když byl katedře anglického jazyka přidělen první počítač, u kterého jsme se museli všichni prostřídat. Dobu, kdy jsme do výuky nosili stohy tlustých papírových slovníků. Dobu, kdy studenti uměli velmi dobře psát formální angličtinou načerpanou z knih, ale přirozeně hovořit neuměl téměř nikdo. Dobu, když se studenti těšili z každé anglické písničky či filmu „v originále“, protože jejich zařazování do výuky bylo docela vzácné.“
„Dnes se všichni učíme účelně zacházet s umělou inteligencí, někteří studenti si nenosí do seminářů ani psací potřeby a bývají tak přepodnětovaní, že je o mnoho těžší je v hodinách opravdově zaujmout a aktivizovat. To není stížnost ani nostalgie, prostě je to tak – a my jako pedagogové musíme držet krok se změnami, které průběžně nastávají. Tedy nemusíme, ale pak se naše vzájemné potkávání se studenty může míjet účinkem.“
Také se snažím být flexibilní a otevřená – jak vůči novým trendům ve vzdělávání, tak vůči studentům jako jednotlivcům, z nichž každý má občas „speciální potřeby“, i když to nemá v žádných papírech.
„Ve své práci akutně vnímám fakt, že chci-li vzdělávat budoucí kvalitní učitele, měla bych jim být sama co nejlepším příkladem. Na prvním místě to pro mě znamená mít ráda svůj obor a ráda ho učit. Jak někdo řekl, učitel nemá „učit zeměpis“, učitel má být „chodící zeměpis“, protože pak i žáci mají větší šanci učit se pro obor a ne pouze pro známky. Snažím se být pro studenty čitelná a spolehlivá – to se týká především nastavování jasných požadavků, plnění daného slova a férovosti hodnocení. Také se snažím být flexibilní a otevřená – jak vůči novým trendům ve vzdělávání, tak vůči studentům jako jednotlivcům, z nichž každý má občas „speciální potřeby“, i když to nemá v žádných papírech. Věřím také, že je důležité udržovat si smysl pro humor a nebrat sám sebe ani občasné problematické výukové situace smrtelně vážně. Skoro vždycky je čemu se zasmát a z každého problému vede ven nějaká cesta.“
„Můj obor – tedy anglický jazyk, je specifickou disciplínou, která je více dovednostní než znalostní. Dovednosti nezískáváme biflováním přes noc, ale procvičováním, které přirozeně provází mnoho chyb. Na svých studentech ale pozoruji, že chyba je stále vnímána především negativně jako něco, čemu bych se měl vyhnout a co na mě vrhá špatné světlo. Ještě stále se stává, že položím-li ve výuce spekulativní dotaz, mnozí studenti raději opatrně mlčí, než aby řekli něco „špatně“. Nebo nevyplní pracovní list, když si nejsou jistí, a raději čekají, až si společně vysvětlíme žádoucí odpovědi v rámci kontroly. Jednou z mých osobních pedagogických misí se tedy časem stalo ukazovat studentům nezbytnost a užitečnost chyb.“
„Říkáme, že chybami se člověk učí, že dělat chyby je lidské, ale kolik chyb sami sobě s lehkostí odpustíme? Otevřeně a trochu se studem přiznávám, že i já sama jsem plně pochopila prospěšnost chyb až s nástupem online aplikací na výuku jazyků. Začala jsem se učit nový cizí jazyk a v určitý moment mi s konečnou platností „docvaklo“, že když něco jistě nevím a náhodou to formuluji dobře, nezapíše se mi daná fráze do paměti zdaleka tak pevně, jako když udělám chybu, kterou mi aplikace označí, vysvětlí a umožní několikrát beztrestně opravit. Od té doby se opravdu snažím svým studentům ukazovat, že v učení se cizímu jazyku můžeme často musíme upřednostňovat kvantitu před kvalitou. Důležité je praktikovat, experimentovat, riskovat – a na základě toho se zdokonalovat. Pokud se další generace žáků budou učit angličtinu tímto způsobem, nebudeme už mít tolik jedinců, kteří se bojí anglicky promluvit, dokud nejsou stoprocentně přesvědčení, že to bude gramaticky správně.“
„Další téma, které je pro mě osobně v přístupu ke studentům velmi důležité, je autenticita. V hlavě mi utkvěla slova pana ředitele jedné z olomouckých základních škol, který před lety prohlásil, že jen autentický učitel je pro děti věrohodný. To je myslím jedna z největších pedagogických pravd, a proto se snažím hlídat si vlastní autentičnost, být sama sebou, se svými dobrými i slabšími stránkami, které jako každý učitel samozřejmě mám. Studenti by mohli vyprávět o překlepech v mých prezentacích, které přes veškerou snahu často objevuji až na plátně v učebně, nebo o mých omylech z roztržitosti. Snažím se, aby i studenti měli pocit, že v mých hodinách mohou být autentičtí. Nahlas akceptuji, že ne každý musí mít rád můj předmět a mít v diskusi stejný pohled na věc jako já. Především v hodinách didaktiky se snažím studenty utvrzovat v tom, že ve své budoucí praxi by měli vycházet na prvním místě z reflexe vlastní osobnosti a svých postojů, ne pouze z namemorovaných pouček. Věřím, že každý máme jedinečný profil vlastností, které mohou přispět k tomu, že budeme kvalitním učitelem, i když můžeme k výuce přistupovat rozdílně. Záleží mi na tom, aby si studenti uvědomovali, v čem jsou právě oni osobně dobří a na čem mohou stavět své učitelské sebevědomí. Někdy z legrace říkám, že jim dělám takovou „roztleskávačku“.“
„Z respektu k autenticitě vychází i mé hodnocení studentů. V předmětech, kde to je kapacitně zvládnutelné, jsem místo písemného testování zařadila ústní zkoušení a personalizované úkoly. Tato forma hodnocení je časově náročná, ale na druhé straně mi umožňuje věnovat se opravdu každému studentovi alespoň na krátký čas osobně a případně ještě prodiskutovat obtížnější problematiku. Například didaktiku angličtiny nezkouším už řadu let „taháním“ teoretických otázek, ale v rámci diskuse nad studentskými portfolii, při jejichž tvoření má každý prostor uplatnit svou individualitu.“
„Svou reflexi bych chtěla uzavřít dvojím poděkováním. Opravdu ze srdce oceňuji své kolegyně a kolegy z Ústavu cizích jazyků i jiných pracovišť Pedagogické fakulty, s nimiž se vzájemně inspirujeme a pomáháme si v řešení nejen profesních záležitostí. Moc děkuji také všem svým studentům, bývalým i současným, za to, že mě obohacují svým elánem a motivují mě poznávat každou chvíli něco nového a zajímavého.“
… Paní doktorku jsem nezahlédl ve výuce a mimo ni bez úsměvu na tváři…
Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:
„Výuka, která byla pod vedením paní doktorky realizována byla vždy dynamická, plná nadšení a mnoha úsměvů. I přes náročnost probíraného učiva jsem výuku navštěvoval velmi rád. Do dnešního dne čerpám ze zkušeností, které mi byly paní doktorkou předány.“ Pavel Flekač
Uveďte, alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:
„Paní doktorku jsem nezahlédl ve výuce a mimo ni bez úsměvu na tváři. Věřím, že je jedním z vyučujících, který vkládá do své profese maximum.“ Pavel Flekač
Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:
„Předmět s paní doktorkou mi odhalil množství nesrovnalostí v anglické výslovnosti, na kterých bylo nutné pracovat. Věřím, že kdybych tento předmět nenavštěvoval, nemohl bych se v rámci své anglické výslovnosti zdokonalovat.“ Pavel Flekač
Zpracováno redakcí U21
Commentaires