Jedna z možností, jak se v rámci jakékoliv formy studia dále vzdělávat, je vyjet na letní školu. Letní školy jsou organizovány univerzitami po celém světě a nabízejí opravdu širokou škálu kurzů. Jelikož je Finsko zemí s jedním z nejlepších vzdělávacích systémů na světě, rozhodly se naše studentky Hana Pavlisová a Michaela Žišková přihlásit na kurz nazvaný „Education in Finland“, který pořádala finská univerzita v Jyväskyle.
Jyväskylä je městečko vzdálené přibližně 300 kilometrů na sever od hlavního města Helsinek. Pro konání takového kurzu v celém Finsku snad neexistuje přiléhavější lokalita, protože již v roce 1880 zde byl založen první ústav pro vzdělávání budoucích učitelů. Kampus univerzity je rozlehlý a čítá množství budov jak historických, tak i moderních. Kromě toho se v něm nachází fakultní základní a střední škola, kde se odehrávají studentské praxe, a které jsme také během kurzu navštívili. Nezbytnou součástí kampusu je knihovna a několik stravovacích zařízení, kde je možné po celý den využít nabídky zdravého, výživného a především velmi lahodného jídla za výhodnou cenu (více si o finském způsobu stravování můžete přečíst zde.
Přednášející nás chtěli provést celým kampusem, a proto se program letní školy konal každý den v jiné budově. Díky tomu jsme se dobře seznámili s budovami a mohli je obdivovat nejen zvenku, ale především i zevnitř. Mohli jsme tak sledovat, jak se vyvíjela architektura škol a jak se přizpůsobovala měnícím se požadavkům na vzdělávání.
Náplň kurzu byla opravdu nabitá. Dopolední program byl věnován cyklu přednášek, které nás postupně provedly celým finským vzdělávacím systémem. Naši přednášející byli nejen odborníci v oboru, ale také disponovali mnohaletou zkušeností z terénu, díky čemuž jsme o dané problematice získali opravdu komplexní přehled. Odpoledne jsme trávili v knihovně četbou doplňující literatury nebo prací v menších mezinárodních skupinkách. Večerní program nabízel množství aktivit, jako například piknik s grilováním, večer deskových her, nebo společnou návštěvu finské sauny (v plavkách) na břehu nádherného jezera, ve kterém jsme se po sauně osvěžili.
Naši přednášející byli nejen odborníci v oboru, ale také disponovali mnohaletou zkušeností z terénu, díky čemuž jsme o dané problematice získali opravdu komplexní přehled.
V pondělí dopoledne jsme byli seznámeni s organizačními záležitostmi a s celkovou strukturou finského vzdělávacího systému. Poté jsme se přesunuli do budovy, kde se „trénují“ budoucí učitelé na prvním stupni. Vyrazilo nám dech, že tato budova je uvnitř koncipována jako první stupeň základní školy – třídy i chodby s vitrínami plnými dětských výtvorů vypadaly přesně tak, jak vypadají v reálné škole. Jedna třída byla vybavena jako školka. V této budově a v její těsné blízkosti jsme strávili pondělní odpoledne, kdy jsme se dozvěděli více o rané péči a předškolním vzdělávání. Při venkovních aktivitách jsme si vyzkoušeli, jak může takový den ve školce probíhat, a jak děti mohou využívat jemnou motoriku a svoje smysly k tomu, aby poznávaly svoje okolí. Nutno podotknout, že finské děti jsou jistě velmi otužilé: nebylo více než pět stupňů a foukal studený vítr. V průběhu školy vyšlo najevo, že děti musí venku trávit veškeré přestávky, a to i za nepříznivého počasí. Pouze pokud teplota klesne pod -25 stupňů, je jim dovoleno zůstat uvnitř.
V úterý nás čekal výklad zaměřený na speciální pedagogiku. Poté následovala přednáška o základním vzdělávání, která byla další den doplněna návštěvou fakultní základní školy, tzv. Teacher training school. Školou nás po menších skupinkách provázeli žáci šesté třídy. Ukázali nám zázemí školy, její materiální vybavení, ochotně odpovídali na naše dotazy. Musíme přiznat, že plynulost a přirozenost jejich projevu v cizím jazyce nás opravdu příjemně překvapila. Jelikož se blížily prázdniny, prakticky nikde už se nevyučovalo a ve škole vládla uvolněná atmosféra úklidu na konci školního roku. Naše přítomnost a zvědavé pohledy vůbec nikoho nevzrušovaly. Bylo patrné, že učitelé i žáci jsou na návštěvy zvídavých cizinců zvyklí.
Středa byla věnována středním školám. Zde jsme nacházeli asi nejvíce rozdílů oproti stávajícímu systému v České republice, a také nás překvapilo, nakolik je pro mladé Finy studium na odborných školách atraktivní. To je výsledkem úspěšné kampaně ministerstva školství, jejímž cílem bylo odborné školy zpopularizovat. Dalším důvodem je také velká flexibilita při výběru předmětů a dobrá prostupnost celého systému, která umožňuje jednoduchý přechod na jiný typ školy či do vyšších stupňů vzdělávání – z učňovského oboru tak může cesta vést rovnou do praxe, stejně jako na polytechnickou nebo jinou univerzitu.
Ve čtvrtek byl cyklus završen přednáškou o vysokém školství. Nejen, že je ve Finsku studium na vysoké škole zdarma, ale každý student ještě dostává měsíční „kapesné“ ve výši 300 euro jako příspěvek na ubytování a stravu. Studenti by totiž měli především studovat, a ne vydávat burgery v McDonald’s. I pro studenty z členských států EU je bakalářské, magisterské a doktorské studium ve Finsku zcela zdarma.
V pátek jsme dostali prostor my, studenti letní školy. Účastníci kurzu, naši spolužáci, pocházeli z celého světa: ze sousedního Polska či Německa, ale také z USA, Kanady, Tchajwanu, Hongkongu, Japonska či Izraele. Jednalo se o studenty bakalářských a magisterských programů, doktorandy či učitele již působící v praxi. Bylo zajímavé diskutovat o nastavení, teorii a hlavně realitě našich školských systémů, sdílet výzvy, kterým čelíme, a také příklady dobré praxe.
Vyvrcholením těchto diskuzí byly páteční prezentace, ve kterých jsme měli ve tří až čtyřčlenných mezinárodních skupinkách porovnat naše školské systémy, a také provést srovnání se systémem finským. Ve skupině s kanadskými spolužačkami se nám podařilo identifikovat zásadní rozdíly, z nichž se řada zakládá na celospolečenských či geografických charakteristikách. Například to, jak jejich rozvrh hodin ovlivňuje fakt, že většina žáků do školy dojíždí z velké vzdálenosti školním autobusem. Podařilo se nám najít i několik rozdílů, které spočívají spíše v organizaci školy a bylo by, z našeho pohledu, snadné je aplikovat i v našem prostředí: například zkvalitnění školního stravování nebo obyčejné židle na kolečkách v každé třídě, díky kterým je výuka flexibilnější a usnadňuje práci ve skupinách. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se kultura dané země odráží v jejím přístupu ke vzdělávání, která ji v důsledku opět posiluje. A jak malé změny postupně mohou vést k velkým změnám na úrovni společnosti.
Během letní školy jsme měli možnost nahlédnout do systému finského školství a seznámit se s řadou zahraničních studentů. Poznat rozdíly v různých světových školských systémech a hlavně si uvědomit, že vzdělávání, a to nejen na vysoké škole, je v některých státech opravdu nákladné a rozhodně není přístupné všem, kteří by o jeho dosažení stáli.
Letní škola v Jyväskyle pro nás byla velmi obohacující. Byla to možnost seznámit se s finskými pedagogy a především se studenty z celého světa, což by v budoucnu mohlo vyústit v akademickou spolupráci napříč kontinenty. Odjíždíme plné inspirace a už se nemůžeme dočkat, až všechny nově nabyté znalosti uplatníme v praxi!
Malá zajímavost na závěr:
Během pobytu ve Finsku jsme zjistily, že v létě se prakticky vůbec nestmívá a venku je pořád den.
Ačkoliv čas plyne všude stejně, ne všude je „bílý den“ a „černá noc“. Na úplném severu Finska slunce celých 73 dní v roce vůbec nezapadá a 51 dní v roce vůbec nevychází. Na jihu Finska sice slunce v létě zapadá, ale příliš se nestmívá a v době letního slunovratu jsou noci takzvaně bílé. Okolo zimního slunovratu jsou naopak dny velmi krátké a slunce svítí pouhých pět nebo šest hodin denně.
Hana Pavlisová, Michaela Žišková
Comments