Příspěvek blogu našeho studenta Jana Šmídy navazuje na předchozí texty o distanční výuce, hlavním obsahem dnešního článku je zamyšlení nad hybridní výukou. Je tento kompromis mezi prezenční a distanční výukou ideálním řešením, nebo skrývá i nějaká negativa?
Distanční výuka byla pro všechny studenty v České republice jedinou možností, jak pokračovat ve vlastním vzdělávání. Nesla s sebou jistá rizika, nevýhody, avšak i výhody. Distanční výuka sice nebyla dokonalá, ale byla jedinou možností, jak se nadále vzdělávat.
S nástupem nového školního roku se na většině českých škol, a to na základních, středních i vysokých, můžeme setkat s pojmem hybridní výuka. Ta je koncipována jako kompromis mezi výukou prezenční a distanční tak, aby byla v případě potřeby schopna flexibilně reagovat na měnící se situaci či podmínky. Pokud tedy například student onemocní, nemusí být přítomen osobně, čímž by ohrozil své spolužáky a vyučující, ale může se k výuce připojit online.
Hybridní výuka je koncipována jako kompromis mezi výukou prezenční a distanční tak, aby byla v případě potřeby schopna flexibilně reagovat na měnící se situaci či podmínky.
S hybridní výukou jsem se v aktuálním školním roce setkal i já. Vedení a jednotliví vyučující se snaží výuku předmětů řídit flexibilně s ohledem na individuální potřeby studentů, což zajišťuje možnost účastnit se přednášek či seminářů tak, jak zrovna situace dovoluje. Není tedy překvapením, když je jedna třetina studentů doma a je připojena online, a druhé dvě třetiny studentů sedí v učebně prezenčně.
Myšlenka hybridní výuky se mi zdá velice praktická. Podle mého názoru by bylo možno pokračovat v této myšlence i do budoucnosti, neboť téměř vše na světě spěje k určité digitalizaci. Jistě platí, že mezi nejhlavnější benefity patří především dobrá přizpůsobivost jak studentům, tak vyučujícím. Ulehčení v této komplikované a bezprecedentní době je zřejmé.
Podle mého názoru by bylo možno pokračovat v této myšlence i do budoucnosti, neboť téměř vše na světě spěje k určité digitalizaci.
Nebylo by to ovšem dobré zhodnocení, kdybych kriticky neuvažoval i nad negativy. Jako hlavní mě napadá již zmiňovaná flexibilita. Ona je to taková výhoda i nevýhoda. Jak to vlastně myslím? Představte si následující situaci. Sedíte prezenčně na semináři, který končí třeba v 16:00. Hned na to Vám ale začíná další seminář, tentokrát v online prostředí, na kterém je vyžadována Vaše aktivní účast. Co teď? Domů to nestihnete, venku je zima, data máte omezená, na fakultních chodbách není úplně optimální prostředí skrze hluk a v relaxační místnosti od Vás ostatní očekávají maximálně šeptání. Pokud ode mě čekáte radu, zklamu Vás. Ani já nemám na tuto patovou situaci recept. Pevně ale věřím, že se bude tento hybrid dále zdokonalovat a vyvíjet k naprosté dokonalosti!
Vážení čtenáři, velmi Vám děkuji za Váš čas a doufám, že si opět najdete cestu na tento blog, kde budu pravidelně hovořit o aktuálních tématech dnešní doby, problematice pedagogické profese a jiných zajímavých tématech. Pokud Vás můj příspěvek zaujal, budu velmi poctěn za jakékoliv sdílení či komentáře.
S pozdravem
Jan Šmída
Комментарии