Možná je potkáváte na chodbách nebo v menze a ani netušíte, že jsou v něčem podstatném jiní. O kom je řeč? O studentkách a studentech, kteří neslyší a jejichž primárním komunikačním prostředkem je znakový jazyk. Jak se jim žije a studuje? S jakými obtížemi se během studia musejí vypořádávat a kdo jim v tom pomáhá? To vše a mnohem víc se dozvíte z videí našeho cyklu rozhovorů, který připravila naše bloggerka a tlumočnice Kristýna Winn.
Pořad nazvaný Hands on Talk pokračuje dalším dílem, jehož hostem byl Alex Ondráčků – dnes již absolvent navazujícího magisterského studia speciální pedagogiky – poradenství.
Zeptali jsme se jej, jaké pro něj – jako pro neslyšícího studenta – bylo studovat se slyšícími spolužáky. S jakou zkušeností opouští Alex svou alma mater? Co vnímal pozitivně, co by naopak doporučil změnit?
Zde naleznete přepis celého rozhovoru:
Kristý úvod:
Ahoj všichni! Vítám vás opět u dalšího dílu našeho projektu Hands on talk. Naším dnešním hostem je Alex Ondráčků. Alex zrovna minulý rok absolvoval na UP.
Budu se ho dnes ptát na jeho názory na studium, na nápady na zlepšení nebo na to, jaká je jeho zkušenost jako neslyšícího studenta mezi slyšícími atd.
Určitě věřím, že to pro vás bude zajímavé. Tak jdeme na to!
Oba:
Ahoj!
Kristý:
Můžeš se prosím představit a něco o sobě na úvod říct?
Alex:
Jmenuji se Alex Ondráčků a jsem neslyšící.
Kristý:
Jsi ještě naším studentem, nebo už jsi absolvoval?
Alex:
Úspěšně jsem absolvoval již minulý rok (v roce 2020). Studoval jsem speciální pedagogiku – poradenství v magisterském navazujícím programu, v kombinovaném studiu.
Kristý:
Mě by zajímalo, proč sis tenkrát vybral zrovna Univerzitu Palackého v Olomouci?
Alex:
Z několika důvodů. Jelikož jsem neslyšící, tak ke studiu potřebuji určité služby. Například tlumočníka, přepis atd. Školu jsem si tedy vybíral podle toho, jestli v nabídce měli konkrétní služby pro studenty se sluchovým postižením. Přihlášku jsem si dával například i do Brna. Pamatuji se, že v roce, kdy jsem se já hlásil, se celkově hlásilo na vysokou školu docela dost neslyšících. V Olomouci mě přijali ke konzultaci a měli k dispozici všechny služby, které k hladkému studiu potřebuji. A tak jsem se nakonec rozhodl právě pro Olomouc.
Kristý:
To je výborné!
Kristý:
Jaké pro tebe – jako neslyšícího studenta – bylo studovat se slyšícími spolužáky? Bylo to v pohodě, nebo jsi zažíval nějaké strasti?
Alex:
Já mám vlastně výhodu v tom, že mohu oba způsoby porovnat, protože při studiu bakaláře jsem byl mezi neslyšícími. Studoval jsem na FF UK obor Čeština v komunikaci neslyšících. Moji spolužáci byli slyšící i neslyšící. Takže při bakaláři jsem byl ve společnosti hlavně neslyšících, to fungovalo dobře, a pak s pár vybranými slyšícími. Když jsem pak nastoupil na magisterské studium do Olomouce, kde byli jen slyšící, tak jsem měl z toho ze začátku dost smíšené pocity. Hodně jsem se toho na začátku obával, protože vím, jak je při studiu důležitá spolupráce mezi spolužáky. Ale moje skupina spolužáků nakonec byla skvělá. Atmosféra byla velmi příjemná a uvolněná. Bylo to jak s kamarády. Na začátku byly rozpaky z obou stran, ale za chvilku jsem se mezi slyšící začlenil výborně. Plus oni mě dobře přijali. Komunikoval jsem s nimi přes tlumočníka, odezíráním atd. Měl jsem nakonec pocit, že jsme jako jedna rodina. Opravdu mám dobrou zkušenost.
Kristý:
Skvělé!
Kristý:
Jak bys shrnul své studium? Máš něco pozitivního a případně něco negativního?
Alex:
Pozitivní za mě rozhodně byla moje skupina spolužáků a rodinná atmosféra, kterou jsme společně vytvořili. Spolupráce byla na jedničku. Samozřejmě na začátku jsem moc nevěděl, jak spoustu věcí funguje. Tak jsem se hodně ptal, ale potom se to vše dobře zaběhlo. Také tlumočníci na UP ke mně byli velmi vstřícní a byli ochotní mi cokoliv vysvětlit nebo ukázat, kde co je. Žádné stresy kvůli tomu, že jsem neslyšící, nebo nějaké bariéry kvůli tomu vůbec nebyly. Vlastně to studium celkově dost rychle uteklo a bylo to vlastně bez stresů.
Negativního asi nic nemám… Jen občas se mi stalo, že mi třeba konkrétní tlumočník z různých důvodů nevyhovoval. Ale i to se dalo řešit a mohl jsem dostat jiného, který mi víc seděl. Já jsem se upřímně obával něco takového říct, aby mě třeba nediskriminovali nebo zbytečně nebylo dusno, ale nic takového se naštěstí nikdy nestalo. Krásně se to vyřešilo.
Všechno se tam dalo vyřešit. Cokoliv negativního se vždy obrátilo v dobré a pozitivní.
Kristý:
To je prima!
Kristý:
Chtěla bych se tě zeptat na tvou zkušenost jako neslyšícího studenta s vyučujícími na UP? Snažili se ti třeba přizpůsobit?
Alex:
Záleží na konkrétním vyučujícím. Většinou to vše bylo v pořádku. Například pár vyučujících mělo teprve svou první zkušenost s neslyšícím a tlumočníkem ČZJ. Tak třeba na začátku nevěděli, jak mají s tlumočníkem pracovat. Já jsem jim to vždy vysvětlil a pak to bylo v pořádku. Potom už si zvykli a přizpůsobili se. Ale žádnou špatnou zkušenost s nerespektováním nebo diskriminací absolutně nemám. Po informování a zaučení to poté vše probíhalo v pořádku. Takže za mě spokojenost.
Kristý:
To je dobré. Děkuji!
Kristý:
Cílem naší univerzity je inkluze a přizpůsobení se požadavkům dnešní doby. Máš ty sám nějaký nápad či návrh na zlepšení?
Alex:
Myslím, že by stálo za to udělat kurz základů českého znakového jazyka pro slyšící na UP. Aby slyšící prostě měli nějakou představu o nás neslyšících a našem jazyce. Může se stát, že potkají neslyšící i mimo univerzitu. Nebo se třeba setkají s lidmi s kombinovaným postižením, jehož součástí bude i hluchota, kdy je zapotřebí pro komunikaci umět pár znaků. Aby si lidé rozšířili obzory, jak komunikovat.
Ale obecně jsem byl s poskytnutými službami, jako je tlumočení nebo přepis, opravdu moc spokojený.
Kristý:
Ještě by mě zajímal tvůj názor na inkluzi neslyšících dětí? Co si o tom myslíš?
Alex:
Na to není lehká a jednoznačná odpověď. Inkluze má svá pro a proti. Neslyšící samozřejmě potřebují být mezi svými a je to pro ně prospěšné. Být mezi neslyšícími vrstevníky. Ale na druhou stranu jsou pak trochu izolovaní ve svém světě neslyšících a nemají tolik přehled o světě slyšících, mezi kterými také žijí. Může se stát, že když absolvují střední školu pro sluchově postižené a půjdou pak do světa, tak mohou mít na začátku problémy se přizpůsobit. Bez předchozí zkušenosti to může být těžké. Ale na druhou stranu pokud jsou sami neslyšící mezi slyšícími, tak jsou hodně izolováni a jsou sami. Mohou mít sice ve škole tlumočníka nebo asistenta, to ano, ale ten nezachrání všechno. Nevzniknou potřebné vazby, které vznikají, když můžete komunikovat volně ve svém jazyce s dalšími spolužáky. Neslyšící se může stát na konkrétním tlumočníkovi či asistentovi závislý.
Tady se nedá úplně jednoznačně říct, co je pro neslyšící nebo pro dané dítě se sluchovým postižením dobré. Záleží na mnoha okolnostech. Potřebuje prostě oboje, ale to nejde. Jak se správně rozhodnout a jakou cestu zvolit? Nejde jednoznačně říct… To je můj názor.
Kristý:
To je moc zajímavé!
Já ti chci teď moc poděkovat, že sis dnes našel čas na mě a na náš rozhovor. Bylo to moc zajímavé a obohacující. Moc děkuju!
Alex:
Taky děkuji.
Oba:
Ahoj!
Kristý závěr:
Dnešní rozhovor máme za sebou a věřím, že jste si ho užili a dozvěděli jste se spoustu zajímavých informací z pohledu neslyšícího studenta.
Příště se znovu potkáme u rozhovoru s jiným hostem.
Mějte se krásně, ahoj!
Comments