top of page
Obrázek autoraBaruš Jeřábková

Fleky na židli, červené zelí, zubní kartáček a sklenice vody na sluníčku

Aktualizováno: 13. 6. 2022

Je tu nový příspěvek naší bloggerky Baruš Jeřábkové! Baruš zkoumá možnosti prolínání umění, vzdělávání a technologií. Její nadšení je nakažlivé a jistě i čtenáře portálu U21 zaujmou její zkušenosti, nápady a tipy do praxe. Jak Baruš sama přiznává, mnohdy se chová jako dítě: uchovala si dětskou spontaneitu a kreativitu, schopnost žasnout nad věcmi okolo, zůstala jí také radost z objevování a experimentů. Inspirujte se jejím přístupem! V aktuálním příspěvku vtipně popisuje vznik svých nápadů a dává nahlédnout do způsobu svého myšlení.



Pravděpodobně se po přečtení tohoto nadpisu tváříte takhle. Ale nebojte, já to hned vysvětlím 🙂 Tyhle čtyři věci jsou totiž ve skutečnosti čtyři začátky toho, o čem tady budu psát. Díky nim pochopíte myšlenky, na kterých se má práce zakládá.





Začátek č. 1 | Fleky na židli


Proč fleky na židli? Byl to moment, který se zasloužil o vznik mé bakalářské práce. Ateliér na Katedře výtvarné výchovy PdF MU (alias „třináctka“) byl oázou všech, kteří měli rádi volnost v rámci udržování pořádku a čistoty (chybí mi…). To mi dalo příležitost všimnout si zajímavých skvrn od zaschlé špinavé vody na židlích. Asi to bylo trochu zvláštní, ale mně se prostě moc líbily. Proto také odstartovaly můj nový způsob tvorby. K tomu patřilo i to, že jsem dokonce chodila po městě na „lov fleků“, fotila jsem si špinavá auta, tramvaje, ale třeba i špinavé nádobí.



Na absolventské výstavě se mi povedl rekord v počtu prodaných obrazů. Kdo by to byl řekl, že obrazy špíny budou mít takový úspěch? Má bakalářka se jmenovala „Nežádoucí žádoucí“, což vyjadřuje myšlenku, že všude kolem nás je mnoho skrytých krás – i v místech, která raději přehlížíme. Člověk, který dokáže tyto krásy nacházet, může během dne zažívat spoustu malých radostí a pocit, že svět, ve kterém žije, není zas tak špatný. Má také k dispozici bezedný zdroj inspirace. Ale takový trénink zraku má mnoho dalších benefitů, o kterých, tuším, někdy napíšu zvlášť. Umět se takto dívat jsem učila i děti ve škole, kde jsem začala učit hned po dokončení studia. A bylo krásné sledovat jejich nadšení a úžas, třeba nad stíny, odlesky nebo skleničkou, na jejímž dně byl zaschnutý zbytek červené šťávy.



Začátek č. 2 | Červené zelí


Jakou roli mělo v tomto příběhu červené zelí? Jednou jsem se rozhodla s dětmi vytvořit ve výtvarce přírodní barviva. Bylo to pokračování tématu teorie barev. Jednou ze surovin, ze které jsme barvu vyráběli, bylo – teď už je to asi jasné – červené zelí. Během výuky jsem si uvědomila, že se s touto šťávou dají dělat parádní pokusy s octem a sodou, a tak jsme se do nich hned pustili (to nadšení kluků, které uvidíte ve videu, je prostě k nezaplacení 🙂). Barvy, které jsme vytvořili, jsme v baňkách postavili na okno na chodbě. Po týdnu se na nich vytvořila plíseň. A tak jsme se od prvotního tématu míchání a rozkládání barev dostali k chemii, v rámci toho jsme se dotkli potravinářství a historie, a odtud jsme došli k Louisovi Pasteurovi, antibiotikům a sterilizaci (podrobněji je vše popsáno ve videu).



Tento princip rozvíjení témat mi přišel nesmírně smysluplný a efektivní v procesu učení, a tak jsem na něm následující rok postavila výuku projektového vyučování na druhém stupni. Do jednotlivých témat jsme se vždy dostali prostřednictvím otázek, které dětem spontánně přicházely na mysl během diskuze na dané téma. Po čase jsme si všechna témata, která jsme prošli, napsali na lístečky a na koberci vyskládali do jakési sítě. Tady vznikly nové asociace, které děti chtěly probrat v následujících hodinách. Bylo to celé jednoduše založené na jejich zvědavosti, a tedy i touze se něco dozvědět a naučit.



Další školní rok jsem tento princip chtěla uplatnit napříč veškerou výukou ve své třídě (4. + 5. ročník). Měla jsem v plánu vytvořit obrovskou nástěnku, ale přes několikatýdenní rvaní si vlasů při snaze vymyslet, jak to udělat, se mi stejně nepodařilo najít způsob, který by se dal technicky dobře zrealizovat. Proto pro mě byl obrovskou spásou OrgPad, ve kterém jsem začala pracovat nejen já, ale i děti samotné. Bylo to pro mě zcela přelomové. (Můžete si o tom přečíst tyto články na Metodickém portálu RVP.cz.) A právě OrgPad budu využívat pro vytváření souvislostních sítí, které s vámi budu sdílet a odkud budete moci čerpat inspiraci (více to vysvětlím dále).


Začátek č. 3 | Zubní kartáček


Přesouváme se přibližně o rok a půl dále, k zubnímu kartáčku. Abych byla přesná, jedná se o sonický zubní kartáček, který při používání vydává intenzivní, bzučivý zvuk. Když jsem si jím začala čistit zuby, všimla jsem si, že jak při čištění různě otvírám a zavírám ústa, slyším druhý, měnící se zvuk vedle toho hlavního, bzučivého. Protože se hudbou už nějakou dobou zabývám, věděla jsem, že se jedná o tzv. alikvótní tóny. Vždycky jsem si s tím během svých hygienických rituálů hrála a pomáhalo mi to se u toho tolik nenudit a zuby si vyčistit fakt pořádně. Jednou mi to při tom ale v hlavě zajiskřilo, a já najednou seděla ve své pracovně u stolu, pusu ještě plnou pasty, v koupelně otevřeno a rozsvíceno. Za normálních okolností bych si to psala do OrgPadu, ale čekat těch pár sekund, než se mi zapne počítač, v tu chvíli nepřicházelo v úvahu. Během pár minut jsem polovyschlou fixou vypsala na papír mnoho myšlenek, které mě díky tomu napadly. Pak jsem ještě asi tři hodiny nespala, protože můj mozek přišel ještě se spoustou dalších věcí, a já pokaždé musela zapnout mobil, abych si to zapsala…



Posléze jsem přišla na to, že existuje mobilní aplikace, která umí vytvořit spektrogram a umožní mi tak ty alikvóty vidět! Ten zvuk se prostě zhmotní. Říkala jsem si, jak je to úžasné, že díky technologiím, které jsou nám tak snadno dostupné, je možné pozorovat věci nám jinak skryté. A vytvářet zase úplně nové věci, nové umění a nacházet aktivní zábavu, která je ve skutečnosti učením. Tohle byl moment, který mě přivedl k myšlence konceptu, jenž jsem nakonec začala realizovat prostřednictvím Facebookové stránky Poznávej svět s kreativními technologiemi. Protože mi ale téma alikvót přišlo do začátku příliš „geekovské“, rozhodla jsem se začít něčím jiným:


Začátek č. 4 | Sklenice vody na sluníčku


Nápad na téma, kterým začít namísto kartáčku, přišel díky tomu, že byl krásný slunečný den. Protože v zimě člověk hltá každý náznak vitaminu D, nezatáhla jsem závěsy, byť jsem na počítači neviděla skoro nic. Sluneční světlo na mém stole mi ale okamžitě evokovalo ty krásné duhy, které vznikají při jeho průchodu sklenicí s vodou. Hned jsem sklenici do světla postavila a… no, chtěla jsem původně dělat nějakou práci, ale… prostě změna plánu 🤷‍♀️.



Tohle se stalo tím počátečním bodem toho mého nového projektu a také bodem, ze kterého začala vyrůstat první síť souvislostí. Tady přichází ten správný okamžik, abych konečně vysvětlila, o jaké sítě to tedy jde: Každý okruh témat, který začne některým z těchto „osvícení“, jako je třeba kartáček nebo sklenička, bude mít svou vlastní OrgStránku, kterou budu postupně doplňovat o jednotlivá témata, ke kterým toto osvícení vedlo. Podívejte se, jak vypadá první OrgStránka v procesu, a pochopíte, jak je to myšleno 😏



Sklenička s vodou na sluníčku bude také téma dalšího článku. Sem už by se to nevešlo, stejně tak jako všechno, co souvisí se zubním kartáčkem. Každá ta myšlenka si zaslouží vlastní článek. Na ten o skleničce a pedagogicko-experimentálno-digi nápadech, ke kterým mě přivedla, se můžete brzy těšit. 😉


Baruš Jeřábková


Související příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page