Náš blogger Petr Papica bilancuje rok distanční výuky a fungování učitele a otce v jedné osobě. Jak říká, stal se kuchařem, youtuberem i vloggerem a jeho život začal připomínat život Josefa K.
Přišel jsem do školy jako obvykle. Odložil jsem své svršky do kabinetu, vzal si knihy, o kterých chci mluvit, a sestupoval jsem dolů do 1. A. Škola byla nezvykle tichá, chodby prázdné, žádný hluk zavírajících se dveří. Otevřel jsem dveře a prohlédl si prázdnou třídu. Podíval jsem se na hodinky i do kalendáře, jestli jsem ve správný čas na správném místě. Kdybych učil Franze Kafku, tak bych tuto situaci bral jako extra motivaci od studentů. Něco mezi Proměnou a Procesem. P. se začal osahávat, jestli mu náhodou nenarostla hmyzí křídla a končetiny. Naštěstí ne, ale je to pravda, píše se 11. března a školy zůstávají zavřené. Jak dlouho to bude trvat? Josef K. měl lhůtu jeden rok.
Po měsíci distanční výuky čtu ve zprávách, že řada profesí zanikne a že je nutné se rekvalifikovat. Sám to zažívám na vlastní kůži. Synové si obsadili ve vedlejších pokojích počítače a přijímají úkoly od svých vyučujících a plní úkoly do svých škol. Co chvilku přijdou za mnou a žádají mě o radu, jako kdybych byl odborník na vše. Brzy jsem začal s první rekvalifikací. Jídla, která jsem každodenně připravoval, už se mým dvěma strávníkům omrzela. Už to nebylo pohodové víkendové vaření, ale každodenní kuchařská dřina. Místo vytoužených beletristických knih Sally Rooney a Johanny Sinisalo jsem si začal objednávat úplně odlišné tituly. Jíme zdravě s fitrecepty, Jíme zdravě ze spíže (ta druhá byla v akci 1+1 zdarma), Taková normální kuchařka, Polévky ze Svatojánu. Mé kuchařské umění se neuvěřitelně zdokonalilo. Mimochodem, kdo by mě chtěl o prázdninách zaměstnat jako kuchaře, polévkového specialistu, na nějaké horské chatě, tak mám ještě volno. Pokud tedy budou horské chaty během léta fungovat.
Ve stejném časovém rozestupu jsem začal přemýšlet o práci youtubera nebo vlogera. Sáhl jsem po programu Big blue button. Ten název se mi líbil, aluze na expresionismus a Knoflíkovou válku. Dlužno říci, že studenti si můj program osvojili mnohem dříve. Ale i tak vyžadovali další zpestření. Youtuber P. začal natáčet vlastní videa. Dal jim ale naprosto hloupé názvy: Maturita z Bedřicha Bridela, Maturita z Moliera. Mladší syn mi skoro začal závidět. Myslel si, že jsem nastartoval kariéru vysněného povolání všech teenagerů. Uklidnil ho až počet zhlédnutí příspěvků jeho otce, který nepředpokládal žádný vedlejší příjem jeho živitele. Pak se otce dokonce zastal, když viděl komentáře pod příspěvkem a zvolal ústy své klávesnice Nedisujte Papéna! (mimochodem, tak mi odedávna říkají studenti).
Za měsíc ovšem vznikl další problém: jak udržet své děti v kondici? Naplánovat volné dny a odpovídající výlety po krásách nejen našeho kraje? To je práce pro pracovníka cestovní kanceláře a volnočasového pedagoga. A podařilo se. Tolik výletů, co jsme podnikli za tento rok, se nám už asi nepodaří uskutečnit. Místo víkendových zápasů jsme jeli na Rejvíz, Rešovské vodopády nebo do Rakovského údolí.
Když už jsme náhodou nastoupili do školy, tak jsem během prvních dnů dostal tu věc, o které všichni mluví a které se všichni bojí. Kuchař, youtuber i vloger jsem byl i v této době, jen pracovník cestovní kanceláře musel omezit svou působnost na plochu svého obydlí. Dobře, že jsem si to vyzkoušel, v tomto čase se to zrovna hodí.
Co dál? Za týden je tu výročí jednoho roku zavedení distanční výuky. Lhůta, kterou měl Josef K, pomalu končí. Jak dopadnu já? A studenti? Kolegové? Zachrání nás zázrak, testování všech, vakcinace nebo osvícená vládní nařízení?
Kommentare