Dnes se spolu s našimi doktorandkami Kristýnou Ševčíkovou a Denisou Daříčkovou z katedry výtvarné výchovy vydáme na virtuální výlet do slunných Benátek, kde se každé dva roky koná jedna z nejvýznamnějších událostí ve světě umění – Bienále v Benátkách.
Pokud jste ještě neslyšeli o Bienále, možná si říkáte, co to vlastně je. Jednoduše řečeno, Bienále v Benátkách je obrovská umělecká přehlídka, která se koná každý sudý rok. Je to festival, kde se setkávají umělci z celého světa, aby předvedli svá nejnovější díla a instalace. Pro umělce je to skvělá příležitost, jak se zviditelnit, a pro nás, nadšené návštěvníky, je to šance vidět neuvěřitelné umění na jednom místě.
Historie Bienále sahá až do roku 1895, kdy byla poprvé zorganizována jako mezinárodní výstava umění. Od té doby se tato akce rozrostla a stala se jedním z nejprestižnějších uměleckých festivalů na světě. Původně se zaměřovala především na výtvarné umění, ale postupem času se její program rozšířil o architekturu, tanec, hudbu, divadlo a film. Benátky tak během Bienále skutečně ožívají uměním ve všech jeho podobách.
Co nabízí návštěvníkům?
Co všechno můžeme na Bienále vidět a zažít? Především je to neuvěřitelně rozmanité umění – od malby a sochařství až po multimediální instalace a performance. Návštěvníci mohou procházet rozlehlými zahradami Giardini, kde má mnoho zemí své národní pavilony, nebo navštívit historický Arsenale, kde jsou umístěny další výstavy.
Nechybí ani různé workshopy, přednášky a diskuse, které poskytují hlubší vhled do současného uměleckého světa. A pokud máte rádi nečekané zážitky, určitě se těšte na různé performance, které se mohou odehrávat kdekoliv ve městě – od náměstí až po zapadlé uličky.
Rok 2024 přináší další vzrušující program. Hlavním tématem je „Utopie a dystopie: Umění v čase změny“. Toto téma reflektuje současné globální výzvy a umožňuje umělcům zkoumat kontrasty mezi ideálními světy a našimi každodenními realitami. Můžeme očekávat mnoho provokativních a inspirativních děl, která nás přinutí zamyslet se nad budoucností, ve které chceme žít.
Pokud se chystáte do Benátek, nezapomeňte si rezervovat lístky včas a připravte se na umělecký zážitek, který vás bude provázet ještě dlouho po návratu domů.
Náš pohled na Bienále: Proč je benátská přehlídka umění nepostradatelným zážitkem
Česká expozice na Bienále: Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí
Na letošním Bienále mě zvlášť zaujala česká expozice s názvem „Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí“. Tento projekt přináší příběh skutečné žirafy jménem Lenka, která byla v roce 1954 odchycena v Keni a převezena do pražské zoo, kde se stala první československou žirafou. V zajetí přežila pouhé dva roky a její tělo bylo darováno Národnímu muzeu v Praze.
Projekt vznikl pod vedením umělkyně Evy Koťátkové ve spolupráci s kurátorkou Hanou Janečkovou a dalšími tvůrci. Expozice zkoumá vztah mezi lidskými institucemi a přírodním světem z ekologických a dekoloniálních perspektiv.
„Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí“ není jen výstavní projekt, ale také poetické setkání a kritická intervence. Eva Koťátková vnímá Lenčin příběh jako otevřený rámec, ve kterém mohou zaznít hlasy vymykající se oficiálnímu pojetí dějin. Projekt inspiruje k zamyšlení nad rovnějšími a empatičtějšími přístupy. Expozice nabízí různé způsoby zapojení, kde imaginace a emoce mají stejnou důležitost jako historický narativ.
Kurátorka Hana Janečková zdůrazňuje, že kolaborativní a otevřený přístup projektu přibližuje důležité téma širokému publiku. Návštěvu českého pavilonu hodnotím kladně a je to rozhodně zážitek, který otevírá nové perspektivy a nutí k zamyšlení nad naším vztahem k přírodě a historii.
Na československém pavilonu má svou práci i Slovensko od umělce Oty Hudce. Hudec představuje na fasádě a v okolí pavilonu svůj projekt Floating Arboretum, který se soustředí na ochranu ohrožených stromů z celého světa. Projekt zahrnuje několik tematických oblastí, jako jsou klimatická krize, představa dystopické budoucnosti a autorův apel na ochranu těchto stromů.
Kia Henda: Strach z Angoly
Pavilony jednotlivých zemí, jako je i ten Československý, naleznete v zámeckých zahradách – Giardini di Castello, ale nezapomeňte navštívit i Arsenale, kde můžete zhlédnout projekty jednotlivých umělců z různých koutů světa. Mě osobně zaujala Kiluanji Kia Henda, umělkyně z Angoly, která se sedm let zabývala pocitem strachu a jeho odrazem v architektuře.
Vzhledem k politické situaci, především občanské válce, je Angola prostoupena pocitem ohrožení a s tím souvisejícím prvkem mříží a zábradlí, která chrání a zároveň izolují. Autorka postupně vytvořila tři projekty. V nejstarším z nich, Geometrické baladě strachu (2015), fotograficky dokumentuje mříže domů různých sociálních vrstev z jihu Angoly. Přes ně se dívá do obydlí, na obyvatele. Ve druhé Geometrické baladě strachu, tentokrát ze Sardinie (2019), autorka fotografuje volnou krajinu a dodává jí prvky převzaté z mříží. Najednou nás dílo nutí k zamyšlení. Buď se divák stává tím, kdo se chrání před vnějším světem, nebo je krajina ta, kterou je nutno ochraňovat. Každopádně autorka vytváří dvě izolovaná prostředí. V posledním projektu Spirále strachu (2022), využívá skutečné mříže, které ji zaujaly už poprvé v roce 2015, a z fotografie přechází do prostorové tvorby. Najednou jsou staré mříže uměleckým dílem, emblémem strachu.
Henda tak znázornila nejen pocit angolských občanů, ale především současný stav moderní společnosti, která se izoluje a nepotřebuje k tomu ani skutečné mříže.
Pro mě osobně kurátoři Bienále představili světu zajímavý, citlivý socio art, který rezonuje v širokém společenském kontextu. Zároveň demonstrovali, jak může umělec rozvíjet základní myšlenku v něco velkolepého a nosného. Příkladem není pouze dílo Kiluanji Kiy Hendy, ale mnoha dalších autorů. Mě osobně na tom zajímá ta píle a vytrvalost, s jakou vybraní umělci pracují.
Závěrem
Zmíněné pavilony nabídly hluboký vhled do témat, která jsou aktuální a důležitá pro naši dobu. Expozice přinesly umění, které nutí k zamyšlení a reflexi. Pokud se chystáte na Bienále, tyto pavilony by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti.
Tak co, nalákaly jsme vás na návštěvu Bienále? Pokud ano, nezapomeňte si pohodlné boty, otevřenou mysl a vydejte se na cestu za uměním, které vás okouzlí a inspiruje. Než se ale vydáte na vlak. Doporučujeme si projít web akce. Na něm najdete plán míst i informace o vstupu. My si na bienále vyhradily dva dny a během nich jsme navštívily výše zmíněné prostory – historický Arsenal a zahrady Giardini. Nejlépe vyšla třídenní vstupenka. Jaké možnosti můžete ohledně vstupenek využít, najdete na zmíněném webu. Vstupenku si kupovat předem nemusíte, jestliže jedete například o letních prázdninách. V době, kdy bienále začíná nebo končí, tedy v jarních a podzimních měsících, si ji můžete zakoupit online.
Šťastnou cestu!
Kristýna a Denisa
Comentarios